Zavazování tkaniček na jezdících schodech

Onehdá se mi opět rozvázala tkanička cestou do metra. Cosi mi podvědomě říkalo - zavaž si ji až na jezdících schodech. Tam jsem o tom začal pochybovat - proč by místo, kde se zastavím, mělo mít vliv na celkový čas přesunu?

Řešení je pochopitelně v tom, že jezdící schody jsou vlastně časová/vzdálenostní dotace. Kdo na nich stojí, čerpá dotaci bez ohledu na to, co na schodech dělá. Pak se samozřejmě vyplatí využít dotace k alternativní aktivitě, jejíž časový nárok je nulový. Kdo na nich chodí, čerpá dotaci rovněž, i když její výše je menší, protože zkrácená vzdálenost/čas je menší. V tomto případě je vtip, že přesunem jiné aktivity na jezdící schody, která znemožňuje chůzi, dochází zároveň ke zvýšení časové dotace.

Takže to byla moje (podvědomá, možná profesně daná) minimalizace času na přesun, která mi napověděla, že se zavazováním je možné pár desítek metrů počkat. Poslechnu ji a budu tak činit i nadále - dokud si někdy na tkaničku nešlápnu...

Kyx Orchestra & Blue Effect

Po více než deseti letech jsme vyrazili na beatovou akci. Po R.E.M. v tehdejší Sazka Aréně (šlo o chytlavé album Around The Sun z roku 2005) jsme zašli do Lucerna Music Baru na koncert Blue Effectu s chrudimským swingovým Kyx orchestrem, v němž na saxofon hraje náš orienťácký kamarád a běžecký fenomén Honza Kopáček. 

Tahle fotka zkrátka musela být blue...

Blue Effect oživil tzv. Novou syntézu a zážitek to byl vskutku výborný, aranžmá z roku 1971 (!) mi přišlo nadčasové a před výkony Radima Hladíka (letos 70 let) smekám. Abychom dodrželi tradici, další koncert máme naplánovaný na rok 2026-7.

Spring Cup po česku

Pamatuji na dávné doby, kdy jsme na jaře s nadšením jezdili na Sjælland zaběhnout si letecké štafety a letecký long. Hradecký Jarní pohár, mladší bráška dánského otvíráku sezóny, Spring Cupu jakoby z oka vypadl.

Dámské štafety úspěšně zahájila Alča, která se držela druhé skupiny a doběhla 9. se ztrátou čtyř minut. Lenka v rámci možností předala Kamče na průběžném 20. místě. Té vyběhnutí zezadu velmi svědčilo a jako na šachovnici přeskákala osm soupeřek na celkově pěkné 12. místo.

Ranní diskuse o nedělní hromadné trati se nesla v duch hesla: "Já hromadné starty nemusím, nemám ráda ten stres." Paradoxně největší stres ale vznikl až v situaci, kdy se Kamča dvě minuty před startem rozhodla vydat se směrem k TOI-TOIce a na startovní čáru dosprintovala jen pár vteřin před startem.

V rozletu z letmého startu se Kamča odhodlala ujmout se vedení balíku s úvahou, že bude lepší vykolejit jako lokomotiva než jako vagónek. Z prvních devatenácti kontrol tak byla první na sedmnácti z nich. Před průběhem shromaždištěm ale udělala chybku na postupu a musela poměrně dost stahovat na pardubický tandem Zuzky Hermannové a Marty Fenclové.

Na uzlové kontrole se shodou náhod potkalo čelo mužské i dámské elity (foto: Petr Kadeřávek)

Na diváckém úseku si otočila mapu s tím, že si před cílem v lese ještě trochu odpočine, ale hle, na mapě se skvěly už jen tři kontroly. V té chvíli byla v těsném vedení Marta, která ale na poměrně technickou sběrku mírně zaváhala, přeběhla, což otevřelo prostor pro Kamču, aby se ujala vedení. Vzávěru jsme už jen tak tak stíhali otevřít si telefon a udělat rychlou momentku.

Jinak obdobně jako start probíhalo i vyhlášení, kdy Kamča sprintovala přes shromaždiště; fotku z vyhlášení raději ani nezveřejňuji, protože by šlo o důkaz fatálního selhání ústrojové etikety.

Typický den maminky na rodinné "dovolené"

Ráno: 15km lyže
Dopoledne: 10km lyže s nejstarším dítětem
Poledne: 6km lyže s mladším dítětem
Odpoledne: 400m lyže s nejmladším dítětem
Večer: 20km lyže

Děti, čekají vás krev, pot a skluzy!

Železnohorák 2016

Za normálních okolností byste zde našli článek o tom, jak se Kamča postavila na start, zdolala 300m převýšení a na nejvyšším bodě Železných hor oslavila vítězství. Tento závod si ale vysloužil fotodokumentaci hlavně z estetických a lokálně-kulturních důvodů.

Dress code budiž vzpomínkou na legendárního Železnohoráka (foto: pořadatel)

Óda na Lužické hory

Poté, co jsem zjistil, že mezi námi orienťáky žijí ještě tací, co neznají slovo Kytlice, jsem se rozhodl shrnout naše minisoustředění (vrcholící chřipkovou epidemií) poněkud infantilní, nicméně veskrze oslavnou ódou z pera veršotepce: 

Provětrej si palici

ve vesnici Kytlici

Naber bahno za uši

Hnědá vzadu Ti sluší

Pokochej se se skálou

láskou svojí trvalou

Proběhni se mechem

ať vydržíš s dechem

Nejsi přece čundrák

Ale orienťák

Věř mi, jsem dobrý rádce

Vyraž hned teď do akce! 

Inspirace pro (jediného věrného) čtenáře, který to vydržel a dočetl až sem (zdroj: Miloš Nykodým)

Pražský běžecký pohár 2015

Kamča si na chvíli odskočila od léčení rodinného chřipkového domina (na 2 dny připadá 1 spadlý dílek) na vyhlášení Pražského běžeckého poháru 2015. Sympatická série vznikla teprve loni a obsahuje celou řadu trailových a krosových závodů po Praze, přesně toho typu, který se nám líbí. Nicméně loni Kamča zvládla zaběhnout jen tři z nich a musela se proto sklonit před Katarinou (spoluběžkyní z Kerteamu), které čtyři účasti stačily na vítězství.

"Kataríno, uvidíme se v pondělí v hale. Nezapomeň vzít do poháru dost ionťáku."

Sobotní sklouznutí aneb jednodenní zima

Dnes, kdy ráno bylo na teploměru 12 stupňů, zní až neuvěřitelně, že v sobotu se dalo v Praze ve Hvězdě přímo luxusně lyžovat. Řekněte, kde jinde ve střední Evropě si můžete dojet metrem na lyže?

Cituji Kamču: "Stejně jdeš lyžovat jen proto, že nemáš co dát na bloček"

Spálavka 2016

Spálavka... zní to jako dětská spála, nemoc na intimních místech nebo jako stav plic po běhání v mrazu, ve skutečnosti jde o nový běh svahem Železných hor, konkrétně z Libice n. Doubravou (422 m.n.m.) na vrch Spálava (863 m.n.m.). 

O běh se akčně postaral cyklistický BobrBikeTeam, dále TJ Sokol a Kulturní a školská komise Městyse Libice nad Doubravou (uf, toť název jak z nitra evropských organizací). Kamča se navzdory svému podzimnímu prohlášení "... na závodech mne uvidíte až na Jarních skalách" rozhodla zúčastnit.

Příště musím doběhnout toho borce se zmijovkou na hlavě...

Po rovinkách ji to docela šlo, v kopci soutěžila se švagrem Karlosem, aby v závěru stahovala čelo závodu a doběhla na 3. místě (v mužích) a s velkým náskokem 1. v ženách. Čas 25:56 na 5km a 260m převýšení na sněhu, mírné vánici a mrazu je pěkný.

Řekněte, na kterých závodech je vyhlášení přímo na výčepu?

Zajímavá na závodě byl pohár pro vítěze (34 cm), který se tak stává zřejmě rekordně nejvyšším pohárem, který kdy Kamča vyhrála. Opět se tak potvrzuje nepřímá úměra mezi významem závodu a velikostí poháru. Už se těšíme na další akci v pořadí, tentokrát 2. ročník Železnohoráku s převýšením 308m.

Hard and Heavy

Když se občas v neděli večer vracíme autem od babiček, ve 20:00 vypínáme rádio Beat. Pořad Hard and Heavy je totiž moc nejen pro tři spolujezdce vzadu zvyklé na hravý bejbypank a deklamujícího Svěráka a kol., ale i pro přední část osádky.

Když už "hard and heavy", tak raději něco takového, co dnes perfektně postavila Míša Omová v rámci Bor Cupu.

Uzlovka schovaná jako užovka

Nebylo to vskutku zadarmo. Nejtěžší trať měla čtyři okruhy, které nejlepší (včetně mistra světa Šédi) dokončili za 100 minut a o 20 minut tak nestihli odhadem stanovený limit. První okruh byl bez cest, druhý vrstevnicovka, třetí pouze skály a čtvrtý porosty. Já šel dva okruhy a Kamča si dala tři.

Kameny se valí do Prahy

Rozmoklý sníh, písek a kopečky mi důrazně připomněly, že na zádech máme rok navíc; další sezóna bude zase o kapánek náročnější.