Onehdá se mi opět rozvázala tkanička cestou do metra. Cosi mi podvědomě říkalo - zavaž si ji až na jezdících schodech. Tam jsem o tom začal pochybovat - proč by místo, kde se zastavím, mělo mít vliv na celkový čas přesunu?
Řešení je pochopitelně v tom, že jezdící schody jsou vlastně časová/vzdálenostní dotace. Kdo na nich stojí, čerpá dotaci bez ohledu na to, co na schodech dělá. Pak se samozřejmě vyplatí využít dotace k alternativní aktivitě, jejíž časový nárok je nulový. Kdo na nich chodí, čerpá dotaci rovněž, i když její výše je menší, protože zkrácená vzdálenost/čas je menší. V tomto případě je vtip, že přesunem jiné aktivity na jezdící schody, která znemožňuje chůzi, dochází zároveň ke zvýšení časové dotace.
Takže to byla moje (podvědomá, možná profesně daná) minimalizace času na přesun, která mi napověděla, že se zavazováním je možné pár desítek metrů počkat. Poslechnu ji a budu tak činit i nadále - dokud si někdy na tkaničku nešlápnu...
Řešení je pochopitelně v tom, že jezdící schody jsou vlastně časová/vzdálenostní dotace. Kdo na nich stojí, čerpá dotaci bez ohledu na to, co na schodech dělá. Pak se samozřejmě vyplatí využít dotace k alternativní aktivitě, jejíž časový nárok je nulový. Kdo na nich chodí, čerpá dotaci rovněž, i když její výše je menší, protože zkrácená vzdálenost/čas je menší. V tomto případě je vtip, že přesunem jiné aktivity na jezdící schody, která znemožňuje chůzi, dochází zároveň ke zvýšení časové dotace.
Takže to byla moje (podvědomá, možná profesně daná) minimalizace času na přesun, která mi napověděla, že se zavazováním je možné pár desítek metrů počkat. Poslechnu ji a budu tak činit i nadále - dokud si někdy na tkaničku nešlápnu...