Existují u Vás nějaké rozdíly mezi rodinnou dovolenou a vysokohorským tréninkovým kempem? Ptám se pro kamaráda.
1. den: Kleiner Priel (2136). Pěkný vrchol, nejvýchodnější výrazný štít celých Totes Gebirge. Strategicky výhodný díky snadné dostupnosti do Čech. Vrátili jsme se na něj čtyři roky poté, co se výstup pro naše děti ukázal jako nerealistický.
Nevýhodou stezky je nejen velké převýšení (cca 1550m), ale hlavně to, že převýšení se po krátkém úvodu na asfaltce a šotolince zdolává prakticky napřímo. Což je jak na výstupu, tak na sestupu poměrně nepříjemné. Vegetace na vápenci je navíc dost hustá, jde se dlouho bez výhledu a cesta je v jižním svahu, kde bylo hodně silné vedro.
 |
| Kýžená odměna za pekelnou dřinu |
Z blízkých alternativ bych doporučoval zřejmě Bosruck (1992), na který se stoupá jen 1000m a o něco více atraktivní cestou. Ten jsme si s Kamčou před čtyřmi lety prakticky vyběhli. Na hřebenu (do něhož ústí dálnice z obou stran, ale není nijak rušivá) jsou velmi pěkné výhledy. Na druhé straně zde je na konci poměrně delší nepříjemný hřeben bez jištění - pro zkušené lezce bez problémů, pro kancelářské krysy lehce vzdušný.
2. den: Reiteralm. Cílem bylo využít lanovku, odpočinout si a nakonec i neriskovat díky ne zcela příznivé předpovědi, která se ale nakonec zlepšila. Na klasickém a (možná až moc) populárním okruhu má člověk v moři azalek pocit, že se ztratil v botanické zahradě. Konkrétně: Preunegg Jet - Schober (2133) - Rippeteg - Gasselhöhe; a propos kam jinam, když se náš apartmán jmenoval Gasselhöh?
 |
| Gute Rast! Toť na soustředění heslo každého sudého dne. |
3. den: Přechod Ursprungalm - lanovka Hochwurzen. Strategické využití autobusu, který je v ceně Sommercard. Ráno na 8:30 na parkoviště pod lanovku Hochwurzen, odtud busem vystoupat krásnými serpentinami do Ursprungalmu. Zde si řidič z důvodu plánování obsazení mimochodem ověří, kam cestující směřují a zda budou či nebudou využívat dva odpolední spoje. Údajně obdobně dokážou ráno přistavit operativní posilu, pokud se jim objeví na zastávce příliš mnoho zájemců.
Cesta kolem vrcholů je vskutku fotogenická, nabízí výhledy na různé strany a různé typy horského terénu. Na úvod jezera Giglachsee s pasoucími se stády koní, poté hřebenovka s dalším jezerem a možností odskočit si na Kampspitze (2390) a Schiedeck (2339), které jsme díky časovému presu vynechali. Ke konci bylo přehopsat několik vrcholů, které jsme znali z loňska; nejvyšší z nich je Hochfel (2139). S dětmi jsme museli pak přidat, nicméně do poslední lanovky jsme stále měli hodinovou rezervu. Z Ursprungalmu se mimochodem dá jít i výrazně kratší cestou, ale ta je čistě transportní a nedává mi fakticky moc smysl.
 |
| Některá místa evokovala Norsko či skalnatější pohoří na severu |
Mnohem lepší alternativou je podniknout v Ursprungalm okruh přes Lungauer Kalkspitze a jet zpět opět busem. Z vrcholu budou bezpochyby krásné výhledy zejména jižním směrem. Samozřejmě by se to celé dalo spojit i s přechodem, ale to by musel být akční výběh nalehko a bez dětí.
4. den: Ledovec Dachsteinu je zkrátka povinnost každé návštěvy Schladmingu se Sommercard. Zde se naše cesty rozdělily. Kamča s Márou šli na klettersteig Grosser Kappenkarstein (2863), kde si Mára užil lanový žebřík, zatímco já s děvčaty si vyrazil po hřebínku nad ledovcem na Hoher Gjaidstein (2794). Zde se také nacházejí želízka, ale skutečně nejsou exponovaná, pomáhají jen zdolat trošku prudší svah, navíc v některých místech je kopíruje stezka. Pouze jediné místo je více vzdušné, ale skutečně nic obtížného i pro někoho, kdo nemá lezení s baťohem příliš v lásce.
 |
| Někde na hřebínku právě lezou Mára a Kamča |
Mimochodem na rozdíl od loňska byla oprava horní stanice lanovky dodělaná, takže jsme sice neměli atraktivní nálety helikoptér s nákladem, ale zato byla hotová nádherná a prostorná vyhlídková terasa.
5. den: Cílem závěrečného dne bylo zdolat jeden z vyšších místních vrcholů, Höchstein (2543), který je zároveň dobře dostupný ze stanice lanovky ve výšce 1850 m.n.m. A šlo vskutku o skvostné zakončení kempu. Na vrchol jsme stoupali podél Zwielingscharte, kde bylo pár železných lan, nicméně nic obtížného. V jednom místě se přecházelo ztvrdlé sněhové pole, kde bylo riziko skluzu a stopy k nášlapu nebyly úplně hluboké, ale i to se zvládlo. Z vrcholu byl úžasný nerušený výhled; nicméně (zřejmě díky ovcím pod vrcholem) i nečekaně hodně otravných mušek, takže jsme si ho až tolik neužili. Sestup jsme zvolili přímou cestou (760) přes želízka, která byla na sestup trochu nepříjemná (tato část je mnohem vhodnější pro výstup, tj. nabízí se jít okruh opačně); další klidnější alternativou bylo obejít železa přes 779a. Zaslouženým intermezzem před odjezdem bylo koupání (jen pro otrlé!) v Moaralmsee.
 |
| Dokumentace míry otrlosti jednotlivých členů výpravy |
Retro lanovka Schladminger Tauern Seilbahn si zaslouží samostanou kapitolu. S téměř nezměněnou technologií z roku 1960 je považována za jednu z nejstarších lanovek, které jsou v Rakousku stále v provozu. Vnitřek je z retro látky podobné semiši, tlačítka a nápisy mají neuvěřitelný retro nádech. Je maličká a má i poměrně malou kapacitu, 6 lidí jede každých 6 minut; z hlediska provozu je brutálně neekonomická. Mimochodem zde se naplno ukázala výhoda Sommercad - tato lanovka by nás vyšla na 112 euro.
 |
| Štíhlá, elegantní a k tomu slušivý obleček, a to už je jí 60 let |
Zvlášností je například i to, že dveře zamyká a odemyká obsluha velkým klíčem. Lanovku tak obsluhují lidé dole, nahoře a i i při povinném přesedání v polovině, neboť lanovka je rozdělena na dvě na sebe navazující sekce. Licence jí údajně vyprší během několika let a poté už nebude obnovena. Svézt se v tomto technickém skvostu bylo jedním slovem (vlastně dvěma slovy) fantastický zážitek.