Díky projektu Národní knihovny od Jana Kaplického (část 1, část 2) konzervativci a modernisté znovu vykopali válečné sekery. První hartusí, že cirkusové šapitó, avantgardní kosmický flusanec, gigantický exkrement, případně stan pro Teletubbies nechtějí. Druzí mírně alibisticky odkazují na světové architektonické trendy. Ve vzduchu létají slova o kosmopolitních exhibicionistech a zapšklých čecháčkích. Architektura získává nacionální náboj, což je v roce 2007 pozoruhodné.Proč je tomu tak? My, Češi, jsme veskrze plebejský národ, bez megalomanie, ambicí, úporných vzepjetí, šoků. Co se oceňuje, jsou zlepšováčky, kontaktíčky, mírný pokrok v mezích zákona. V pražské architektuře to znamená dvojí: mírný národní sentiment a snaha udělat z načinčaného kompaktního centra zlatou žílu městské ekonomiky. V takové situaci projekt, který útočí na představivost, nabízí radikální formu a barvy a programově nezapadá do schématu historické omalovánky, musí čelit rozsáhlému odporu. Tak to v Praze bylo, je a bude.
Osobně nicméně nepodporuji projekt bez výhrad. Připomněl mi knihu Album, Kaplického osobní sondáž do své profesní historie. Kniha byla obdobně rozteklá jako návrh budovy, plná nesourodých detailů, impresí a nejasných idejí. Interiér nelze označit za nesourodý či nevvyřešený, naopak; problém mám ale s formou. Moje mysl rozlišuje tvary a formy a přiřazuje je určitým objektům; forma chobotnice mi formu budovy nijak neevokuje. Asi jsem příliš ve vleku funkcionalismu, nicméně inovace v podobě tvaru mi bortí očekávání čisté, elegantní a inspirativní budovy.
Osobní příběh Jana Kaplického je nicméně mimořádně zajímavý, k čemuž doporučuji film Profil Jakuba Wagnera a Elišky Fuchsové. Něco málo odhaluje i starší rozhovor (Xantypa, 15.3.2006):
Proč si myslíte, že Future Systems nedostává žádnou zakázku z Čech? Berete si to osobně?
Nechci si to brát osobně, protože ta firma nejsem jenom já, ale také Amanda Levete a dvacet dalších lidí. Je to zase o tom, že když tam člověk nežije, tak neexistuje. Navíc v Čechách trvá strašně dlouho, než lidí něco objeví, protože nečtou v cizím jazyce. A české časopisy neukazují zahraniční projekty.
Dokázal byste definovat hranici, po kterou by se měl ctít historický ráz města a od které už do něho smí vstoupit moderna? Jaký máte například názor na svého času tolik diskutované Sovovy mlýny? Tady jsme na velice tenkém ledě. Já osobně si myslím, že když někdo zřizuje galerii tohoto typu, má postavit novou budovu a nedělat přestavbu. Jenže kdyby tam stála nová a moderní stavba, tak se všichni zblázní. Ta budova není natolik hodnotná, aby stála za záchranu. Je to průměrný barák, který je výjimečný jen svou polohou. Skleněný objekt, který na něj nastavil Václav Cígler, je nádherný. Zbytek je přinejmenším prapodivný. To je ovšem ta katastrofa českého památkářství. Zachraňují naprosto průměrný dům a nechají zničit Baťu na Václavském náměstí. Při rekonstrukci Juliše (pozn. – dům tamtéž) nechali zlikvidovat všechen nábytek. Mě stálo poměrně velké úsilí přesvědčit je, že stojí za záchranu kubistická lampa za Baťou. Památková péče se angažuje pro kdejaký pitomý činžák na Vinohradech, kterých je - úplně stejných - spousta v Budapešti nebo ve Vídni, a na druhou stranu dovolí postavit hotel Four Seasons, nebo jak se ta šílená stodola jmenuje, dvě stě metrů od Karlova mostu. Kdyby to byla aspoň moderní budova …
Osobně nicméně nepodporuji projekt bez výhrad. Připomněl mi knihu Album, Kaplického osobní sondáž do své profesní historie. Kniha byla obdobně rozteklá jako návrh budovy, plná nesourodých detailů, impresí a nejasných idejí. Interiér nelze označit za nesourodý či nevvyřešený, naopak; problém mám ale s formou. Moje mysl rozlišuje tvary a formy a přiřazuje je určitým objektům; forma chobotnice mi formu budovy nijak neevokuje. Asi jsem příliš ve vleku funkcionalismu, nicméně inovace v podobě tvaru mi bortí očekávání čisté, elegantní a inspirativní budovy.Osobní příběh Jana Kaplického je nicméně mimořádně zajímavý, k čemuž doporučuji film Profil Jakuba Wagnera a Elišky Fuchsové. Něco málo odhaluje i starší rozhovor (Xantypa, 15.3.2006):
Proč si myslíte, že Future Systems nedostává žádnou zakázku z Čech? Berete si to osobně?
Nechci si to brát osobně, protože ta firma nejsem jenom já, ale také Amanda Levete a dvacet dalších lidí. Je to zase o tom, že když tam člověk nežije, tak neexistuje. Navíc v Čechách trvá strašně dlouho, než lidí něco objeví, protože nečtou v cizím jazyce. A české časopisy neukazují zahraniční projekty.
Dokázal byste definovat hranici, po kterou by se měl ctít historický ráz města a od které už do něho smí vstoupit moderna? Jaký máte například názor na svého času tolik diskutované Sovovy mlýny? Tady jsme na velice tenkém ledě. Já osobně si myslím, že když někdo zřizuje galerii tohoto typu, má postavit novou budovu a nedělat přestavbu. Jenže kdyby tam stála nová a moderní stavba, tak se všichni zblázní. Ta budova není natolik hodnotná, aby stála za záchranu. Je to průměrný barák, který je výjimečný jen svou polohou. Skleněný objekt, který na něj nastavil Václav Cígler, je nádherný. Zbytek je přinejmenším prapodivný. To je ovšem ta katastrofa českého památkářství. Zachraňují naprosto průměrný dům a nechají zničit Baťu na Václavském náměstí. Při rekonstrukci Juliše (pozn. – dům tamtéž) nechali zlikvidovat všechen nábytek. Mě stálo poměrně velké úsilí přesvědčit je, že stojí za záchranu kubistická lampa za Baťou. Památková péče se angažuje pro kdejaký pitomý činžák na Vinohradech, kterých je - úplně stejných - spousta v Budapešti nebo ve Vídni, a na druhou stranu dovolí postavit hotel Four Seasons, nebo jak se ta šílená stodola jmenuje, dvě stě metrů od Karlova mostu. Kdyby to byla aspoň moderní budova …