Letošní losování gymnaziální Sportky pro nás nakonec dopadlo výborně. Třetí dítě máme na gymnáziu na Praze 6, čímž naše "portfolio" škol pokrývá Prahu 1, 6 a 7. Člověk má skoro pocit, jakoby jeho evolučně-reprodukční mise byla ukončena.
Dáváme si nohy nahoru; já abstraktně, Kamča - díky únavové zlomenině - velmi konkrétně. Stojí si ale za to připomenout, jak těsně to celé dopadlo. Hlavní byla Markova příprava v matematice, kam se mu podařilo dostat se do 95. percentilu (47 bodů). V češtině zvládl 85. percentil (38 bodů), nicméně bylo to v rámci těžšího testu. Testy byly obtížnosté velmi odlišné a nakonec se mu počítal výsledek z lehčí zkoušky (40 bodů), kde byl ale jen v 63. percentilu.
Tahle odlišnost testů z češtiny (která posléze znamená, že těžší test byl vpodstatě zbytečný, tj. děti přišly o 1 pokus) je podle mne aspekt letošních testů, který se evidentně nepovedl. Z toho, co nám řekl Marek, jsme původně nabyli dojmu, že i testy z matematiky byly odlišné v rámci jednotlivých dní. Na rozdíl od češtiny ale jeho výsledky nenaznačují, že by distribuce bodů v matematice byly výrazně odlišné pro oba dny.
Na druhou stranu letos se už nepočítal jen lepší celkový součet (tj. lepší "den"), ale součet lepších výsledků předmětů bez ohledu na den. Výsledkem je, že se z hlediska jednotlivce odepisuje nejen "špatný den", ale i "špatný test". Tato specifikace se jeví více "flexibilní", což bude (pro běžně předpokládanou strukturu šoků) zřejmě lepší způsob jak výsledek očistit od ad hoc šoků do výkonnosti.
Marek se dostal na Gymnázium Arabská do třídy specializující se na programování. Krásná škola na hezkém místě, navíc pro něj velmi dobře dostupná. (A na rozdíl od průmyslovek nezačíná od 7:30, což je v Praze trochu kruté.) Skončil 34. z 69, nicméně pouze 32 uchazečů mělo tuto školu jako 1. volbu, díky čemuž postoupil na 19. místo z 30. Těšil se tak nakonec z rezervy 6 bodů. Správně jsme tedy spoléhali na to, že Arabská bude pro ty nejlepší zájemce často školou až 2. volby (po Keplerovi a Nad Alejí).
Postup byl s rezervou, ale mít 87 bodů by jinde bylo úplně na konci peletonu, který ještě dojede v povoleném čase do cíle. Do přírodovědné specializace by se dostal, ale až z posledních míst, kde byla rovnost bodů (zde by mu pomohlo, že měl lepší matematiku než češtinu; matematika má prioritu). Do humanitní specializace by se také dostal, nicméně jen 4 místa nad čáru. Na Gymnáziu Nad Alejí pouze odhaduji pořadí, ale díky extra testům z angličtiny, která není jeho "cup of tea", by realisticky byl pod čarou. Na gymnáziu při SPSŠ na Smíchově, které jsme zvažovali, by byl také jen těsně nad čarou (opět díky extra testům jen odhaduji pořadí). Na letenském gymnáziu nad Štolou, kde studuje Majda, by měl 3-4 body rezervu.
Letos použitý systém je extrémní zlepšení oproti loňskému roku. Kdyby platilo to, co bylo loni a kdyby přihlášky byly stejné jako letos (což ale není realistické, protože averze k riziku by byla vyšší), pak by Marek nyní dával odvolání a čekal by, zda by se posunul z 34. místa do první třicítky. Je pravděpodobné, že by to vyšlo, ale jisté to není. Záviselo by to mj. na tom, zda by lepší studenti použili svoji druhou přihlášku na lepší školu či nikoli - na rozdíl od letoška by neměli třetí volbu a tak by se mohlo stát, že by rezignovali na svoji top preferenci a tím pádem by zůstali na Arabské.
Všem, kdo systém připravili, implementovali a dokázali pak řešit chyby ředitelů, klobouk dolů. Nicméně zůstává pachuť z toho, že veřejné střední školství v Praze a středních Čechách absolutně neodpovídá demografické situaci a poptávky rodičů. Není to dobré ani z hlediska rovných příležitostí, ani z hlediska alokace talentu. Moje vysvětlení je, že se regionálním politikům a hlavně úředníkům nechce přiznat, že už 20 let nezvládají adekvátně reagovat na demografickou vlnu, což jsme zažili s mateřskými školami, základními školami a teď i se středními školami. V současné situaci podle mne implicitně spoléhají na soukromý sektor, který nedostatek umí vyřešit - což je podle mne legitimní, ale měli by to říct úplně natvrdo.
Takto dramatické zážitky se středním školstvím, které má nyní generace "náplav", ještě více rozdělí zemi na dvě oddělené ekonomiky, kde si každá jde jinou cestou. Všichni, kdo si říkají, že jde jen o izolovaný problém "bohatých Pražáků", kteří si problém vyřeší z vlastních kapes, se mýlí - preference současných rodičů v Praze a středních Čechách ohledně daní a veřejných politik se budou ještě více vzdalost preferencím rodičů na "vesnicích". A jelikož jde o početnou generaci, rozdíl bude vidět a díky intenzitě zkušenosti půjde o efekt, který hned tak nevyprchá.
Je to škoda, protože jsme malá, hezká a navzdory brblání docela spořádaná země.
