Po víkendové euforii, kterou jsme si užili při vyhlašování výsledků, nabízím s odstupem několik úvah.
Efekty hlasování: Tyto volby krásně ukázaly, že efekty hlasování v proporčních volbách jsou dvojí, protože probíhají hned dvě soutěže najednou: Zaprvé se zvýší šance na dodatečný mandát u podpořené strany a souběžně se zvýší šance ztráty mandátu ostatních stran, které získávají mandáty. To je tradiční efekt soutěže o mandáty, který by v proporčním systému měl motivovat voliče hlasovat pro svoji první volbu. (Drobný trik je zde jen u přepočtu mandátů, ale ex ante se s ním velmi špatně operuje, zejména jelikož se systém přepočtu změnil a dále došlo k velkému posunu preferencí, tj. ex ante se velmi špatně odhaduje.)
Zadruhé, a to se týká méně populárních stran, se hlasováním zvýší šance vstoupit do sněmovny u podpořené strany a souběžně se sníží šance vstoupit do sněmovny u ostatních stran. To je efekt soutěže o vstup. V těchto volbách byl druhý efekt velmi silný tím, že kolem 5% byly 4 (pivotní) strany. Každý hlas pro jakoukoli ze 4 stran/koalic, které se dostaly do sněmovny, zvýšil nutnost získat dalších 5% hlasu pro každou ze 4 stran; dohromady (a teď to ztrivializuji a vynechám korelaci hlasů) to je kumulativní efekt 20% navýšení pro pivotní strany. To je podle mne extrémně silný efekt, který extrémně aktivizuje oponenty pivotních stran; zkrátka v tomto roce byl můj hlas nejen hlasem pro moji stranu/koalici, ale především hlasem, který přispěl k tomu, že se 4 pivotní strany nedostaly do sněmovny. Zadruhé, a to je možná ještě zajímavější, tento efekt způsobuje bolehlav u potenciálních partnerů pivotních stran, protože jejich silný zájem je na účasti partnerů ve sněmovně, protože se mohou stát pivoty (jazýčky na vahách) při sestavování vlády. Například ANO by letos rozhodně benefitovalo, kdyby např. ve 2-3 krajích bylo méně aktivní a fakticky podpořilo ČSSD a umožnilo jí vybudovat si zde oporu (možná Vysočina, Zlín). Tak jako tak by skončilo druhé a přitom by 10-12 mandátů pro ČSSD mohlo změnit poměry ze 108:92 možná až směrem k 100:100.
Náhoda: Z vítězného tábora zní radostný křik, ale jak už jsem zmínil výše, je potřeba si objektivně přiznat, že za výsledek jsou hned tři velmi náhodné prvky. Zaprvé, bez ataku na Piráty by Spolu nebylo vítězem voleb; společné vítězství koalic by to nezměnilo, ale výchozí podmínky k jednání by byly trochu jiné. Zadruhé, nepostupy ČSSD a Přísahy byly skutečně velmi těsné. Tj. tak velká změna v poměru sil je z velké části dána přízní štěstěny a jak víme, ta bývá vratká.
Milion hlasů out: Volby jsou od roku 1998 bezprecedentní tím, že propadlo (dle prvních odhadů) více než milion hlasů. Tito voliči nezmizeli a je otázka, kam budou konvergovat. ANO myslím nebude chtít (a ani nemá možnost a schopnosti) integrovat všechny levicové voliče, zejména pokud zůstane v současné podobě, kdy ji reprezentují lidé z "vyšších vrstev". Podobně SPD nemůže lákat všechny protisystémové voliče, na to má příliš specifický program (nižší daně, v určitých aspektech malá role státu).
Babiš a parlamentarismus: Nikdy jsem se o Babišovu rétoriku do hloubky nezajímal, ale ten povolební projev by si děti pečlivě poslechnout v občanské nauce. S Tomášem Lebedou souhlasím, že jako protisystémové lze označit jeho pohrdání parlamentem. Není skutečně systémové, když někdo v parlamentní republice kandiduje do parlamentu a když poté dostane jako předseda nejsilnější (potenciálně opoziční) strany otázku, zda chce působit ve sněmovně jako její předseda, se osočí, že to je vtip či provokace.
"Praha nemá ráda Babiše." Opět se ukázalo, jak je lákavá taktika stavět jedny proti druhým, přičemž samozřejmě podpořená skupina musí být definována jako ta početnější (zde např. starší, mimopražští). Funguje to ale i díky tomu, že souběžnou taktikou je nabízet charismatickou legitimitu, která vychází z emocí, zda tj. lidé musí mít politiky "rádi". Podle mne strategickým zájmem středostavovských stran má být stát na racionální spíše než charismatické legitimitě a spíš než pozitivní emoce se soustředit na "důvěru". Jakkoli je politika infotainment, podle mne v moderní politice by se poptávka a nabídka pro středostavovské voliče mohla potkávat v racionální legitimitě spíše než v charismatické legitimitě.
Atak na Ústavní soud: Když je někdo zklamaný, má samozřejmě nárok na negativní emoce, ale měl by ctít instituce. Implicitní útok na Ústavní soud, navíc formou personalizace, jak se to Babišovi povedlo, je opět něco, co by mělo být varování hlavně pro voliče ANO. Prostředí, kde instituce mimo exekutivu mají nezávislost, bude v následujících letech právě k prospěchu především opozičních stran.
Sebeinterpretace: Opět platí psychologická poučka, že každý připisuje úspěchy sobě a neúspěchy svému okolí. Tato mentální distorze zřejmě přežívá, aby napomohla mentální odolnosti (stejně jako selektivní paměť), ale měl bych u stran obavy, kdyby měla řídit další jejich strategii. Mimochodem výroky v tomto smyslu jsem zaslechl z obou táborů. U ANO byly ještě chytře kombinované se strategickou snahou pouštět do éteru cokoli, co by přispělo k tomu, aby vítězové "nepsali dějiny". (Naopak u ČSSD vládl čistý defétismus.)
Co je hlavní dilema? Hlavní dilema Petra Fialy podle mne nebude jen zvládnout koaliční dohodu a celkově možná napětí ve vládní koalici, ale hlavně zvládnout (zcela přirozené) stranické tlaky využít moc po dlouhé době půstu. Udržet tu státnickou a všeobjímající linii bude hodně obtížné, protože budou následovat hodně konfliktní kroky proti ANO a ANO se jistě bude mediálně silně bránit (má na to kapacitu i úspěšnou praxi). A samozřejmě se nabízí linie obrany v tom, že se bude snažit relativizovat tu státnickost a změnu vnější tváře.
Vystřízlivění: Jako v každé revoluci musí dojít k vystřízlivění a zde může být spjato s přízemními okolnostmi; fiskální restrikce budou bolet; bude velmi těžké reformovat státní správu bez toho, aby se ty negativní dopady nepromítly do zbytku společnosti; je otázka, jak se podaří rozvinout "rudý pás republiky". Vedle toho stokrát omílané reformy školství, zdravotnictví a dále reformy průmyslu; vedle toho budování infrastruktury v naší extrémně byrokratizované zemi. Nebude to jako relativně jednoduchá předcovidová doba, kdy jsme jeli na automat v závětří za německou ekonomikou.
