Hustníkovo zakončení

Jako obvykle na Štěpána nám Jára Hustník připravil zakončení sezóny. Letošní počasí z něj udělalo spíše zahájení sezóny. 

Po úspěchu z let 2012 a 2014 byl opět použit scorelauf, nicméně letos se nesbíraly lístečky, nýbrž se nabíhaly stojany bez lampionu. Což pomohlo využít menší, ale o to parádnější prostor skalek směrem k Bezlejovu, kam se normální smrtelník málokdy podívá.

Výřez hlavní části

Houbařinku ve skalkách, hustníčkách a rákosí jsem si náramně užil. I když pár chybek se našlo, doběhl jsem s nadšením do cíle, abych si porovnal postupy s trojicí, která doběhla už přede mnou. A najednou slyším - cože, tam je ještě fotokontrola?! Vybíháme tedy s Karlosem si ji sebrat. V tu chvíli si kontroluji průkaz a říkám si - není trochu podivné, že z 36 políček mám jen plných 35? Poslední čtyři minuty do limitu trávím výletem na chybějící kontrolu (shodou okolností č. 36), která je naštěstí ve svahu dole a limit tak o chlup stíhám.

Na závěr stručný kvíz pro neznalé (prosím neklikat do mapy v rozpisu!). Místo závodu, Járou Hustníkem pokřtěné na Modrou lagunu, se méně romanticky nazývá:

1. Vodní nádrž Břevnice
2. Rybník Obora
3. Zámecký rybník

O Hustníkově zakončení píšu i v edici 2009, 2012 a 2013. A mimochodem už se těšíme na Návrat do modré laguny.

Když miluješ trail, není co řešit

Vánoční soustředění v Jizerských horách? Zapomeňte na běžky a sbalte si běžecké boty nebo kola, to nám radí rosničky už nejméně druhý rok za sebou. 

Letos padla lokalita soustředění na Josefův důl, kde se absence sněhu dá nahradit vysokou běžeckou kilometráží. Ale koho by lákaly panelové cesty jak z východoněmeckých dálnic z éry Erika Honeckera či asfaltky z pravítka jak z Route 66? Lepší varianta byla prozkoumat síť cest, jak je viděly vojenské speciálky před 50 lety. A hle, ukázalo se, že les je protkaný spoustou průseků.

Když hledáš trail, vždycky najdeš

A stálo to za to. Kdo by věřil, že se dá z Josefova dolu doběhnout na Holubník prakticky jen s minimem využití hlavních cest? Část našeho letošního soustředění jsme tedy věnovali hledání zkratek přes les, ve stopách zvěře a často v dost náročném terénu.

Zpívám ptákům a zvlášť holubům (na obzoru Ještěd)

A ještě jeden dezert na závěr - Kamče se zalíbily jinovatkou promrzlé louky a ve svých speedcrossech vyzkoušela např. 10x100m pomocí traverzů v měkce křupající trávě. Lahůdka k nezaplacení.

Pour féliciter 2016

Vánoční testy

Kamča se zapojila do dlouholeté tradice Kerteamu spočívající ve Vánočních testech v hale. Časy nejsou špatné, zvýšeným příjem železa zřejmě rychle pomáhá řešit anémii, kterou Kamča nedávno objevila, bohužel až s půlročním zpožděním.

Časy: 2km 6:36 (3:25+3:11), 1km 3:05, 500m 85', 300m 47'.

Pekelné výzvy

Letošní sezóna Pražské zimní ligy (dle počasí Pražské podzimní ligy) nabízí jeden příjemný výběh za druhým. Poslední víkend patřil Tour de Prokopáku, který byl komplexním výletem po Praze 5; závod pokrýval řadu kontrastních míst, od krásných unikátních stepních společenství v Prokopském údolí po bezdomovecká doupata, rozespalé sobotní sídliště Stodůlky, vily v Jinonicích a Malvazinkách až po vrch Děvín a samozřejmě i obligátní kontrolu na rozhledně na Cibulce.

Červená = můj postup, modrá = alfabetická varianta

Pro mne osobně byla ještě o chlup zajímavější a sentimentálnější "Pekelná výzva" v Malých Přílepech. Konala příznačně přesně na Mikuláše a to v oblasti, kde jsem dříve poměrně často a rád běhával. Pořadatelé připravili past v podobě scorelaufu v prudkých kopcích směrem k Berounu, kterou jsem zřejmě nevyřešil ideálně a zvolil postup YXZ namísto alfabeticky návodného XYZ.

Případová studie charitativního lobbyingu

Můj profesní zájem o teoretickou ekonomickou analýzu lobbyingu mne nemohl dovést jinam, než do suterénní kanceláře Tondy Blaníka. Výborné je, že třetí série pokračuje alespoň v podobě občasných bonusových dílů.

Shlédnutím prozatím posledního bonusového dílu přispíváte Nadaci Konto Bariéry.

Náhodná procházka

Nedávno jsme vedli diskuse o tom, jaké GPS hodinky zvolit. Garmin či Suunto, toť životní volba skoro jako Sparta či Slávie nebo Apač či Sioux. Můj mobil mi ale ukázal, že nejpůvabnější je nakonec přístroj, který mi na skutečné trati vyrábí estetickou náhodnou procházku.

Průměr 4:09 na km v brdském terénu mi přišel hned zkraje poněkud podezřelý

Moderní češtin

Zoo Prha: Ankoda, lma, čvek, vebo

Na tomhle závodě vypustíte duši

Dušičkový závod, moderním newspeakem Halloween race, je pojem. A první kategorie při Dušičkovém závodě, toť pojem na druhou. 

Naposledy jsem se odvážil I. kategorii běžet v roce 2009, kdy trať byla pekelně dlouhá (3:13) a kdy mne za 6. místo i stavitel pochválil: "... zvláště u posledně jmenovaného je čelní pozice překvapivým výsledkem, jelikož se nejprve hlásil do dětské a veteránské kategorie – trati II." Rok předtím šlo naopak spíše o "sprintík" (2:09) a pak už jsem zvládl jen II. kategorii v roce 2013.

Letos jsem se po šesti letech odvážil nastoupit na hlavní 23 km trať. S tím, že ono to asi nějak dopadne. Na startu jsem neřešil pochroumaný kotník, nevyspání, únavu z dopolední dopravy z Prahy a celkové svrbění v žaludku, zkrátka cíl byl nehodit flintu do křoví, nýbrž dokončit se ctí.

• 1. mapa: Všichni valí jako diví. Koneckonců jako vždycky. Zůstávám v klidu, i když těsně před výměnou chybuji a dobíhají mne ostatní taťkové. Jsme odhadem někde v třetí až čtvrté skupině kolem 10. místa.
• 2. mapa: Aleš s Kachnou mi mizí za zády někam doprava, čehož si všímám, až když zastavuji a upravuji si boty. Volím jednoduchý postup zleva na louku a hle, na louce vidím skupinu kluků Krejsových. Tak to je šok; jeden postup a jsem ve skupině kolem 5. místa. Kluci dál běží krásně vyrovnaně a i čistě a tempo je takové, že všichni zarytě mlčí.
• 3. mapa: Těsně před přeběhem nás akčně předbíhá Tomík Matras, o němž jsem myslel, že už je někde o 5 minut před námi. Ještě větší překvapení přijde, když sbíháme i Koprdu s Davidem Vedrou, tj. najednou jsme s čelem závodu. Následuje přeběh mezi vesnicemi - je horko, větřík lehce ofukuje a čelo se proklatě vzdaluje.
• 4. mapa: Nabíháme do Chrasti. Kluci Krejsovi mne postupně sbíhají. Čelo je někde v nedohlednu. Beru to sportovně, běžím na sebe s tím, že jsme v polovině a jde přece o tu flintu v žitě. Následuje ale postup ve svazích v trnitých hustnících, kde nikoho nevidím ani za sebou ani před sebou. Razím přesně, sbíhám na místo, odkud jsou díky přeběhům po loukách všichni vidět jak na Maroldově panoramatu a hle - čelo je 2 min přede mnou a kluci Krejsovi téměř 4 min za mnou. To není špatné! Po chvilce dokonce potkávám Koprdu s Davidem znovu; tyhle dva plašany bych vážně už nečekal.
• 5. mapa: Na velmi staré mapě jdu bezpečně a pomalu. V prudkém kopci sice čelo vidím, ale jdu pěšky; holt na víc nemám. U kontroly u hřbitova dokoncepotkávám Tomíka v protisměru. To mne těší, přece jen Tomík je specialista na dlouhé laufy. Na další kontrolu se bohužel dostávám do hradby maliníku a ostružiníku a musím se hodně vracet a tím ztrácím.
• 6. mapa: Naštěstí jde o krátký přeběh a kotník nemusí tolik bojovat, i když s každým opatrným došlápnutím cítím, že ztrácím 30% času oproti tempu v začátku závodu. Zásadní je ale velmi těžká kontrola v rýhách na velmi staré mapě, kde rýhy matou kresbou a okolí kontroly je protkané již zestárlým brutálním hustníkem. Doplácím na svoji nerozhodnost, když slyším Koprdu s Davidem, ale nenásleduji je a pak kontrolu musím odrážet z více míst a nechávám min. 5 minut. Doběh už je unylý a radost z dokončení obrovská, ostatně jako pokaždé.

Koncept závodu mi celkově přišel zajímavý - sice technicky šlo o jednodušší trať, ale podíval jsem se na spoustu míst s krásnými výhledy, kde jsem nikdy nebyl. To, že šlo dost o přeběhy, v krásném počasí nevadilo, naopak. Pro můj kotníček byl navíc cenný každý metr mimo terén. A mimochodem hodně se mi vyplatilo jíst gely průběžně, vůbec jsem neměl problémy s cukry a tělo bylo stabilní a v pohodě. Celkové 4. místo a dárečky za 3. místo (Tomíka jako spolupořadatele nevyhlašovali, i když by si to zasloužil) byly třešničky na podzimně zbarveném dušičkovém dortíčku.

Marečkova mapa světa