Partička farstička na Zvůli

4x12 minut, 30 kontrol a z toho většinou parádní balvany - zkrátka spousta potěšení pro tři (ne)trénující (skoro)veterány  (foto: Helenek)

Retro PPŽ

Po třech letech se vracím na trať T5 z 19.5.2010 v rámci PPŽ, ke které ještě existují na webu historické výsledky. Dnes zvládám trať o 6-7 minut lépe, nemusím se ale zdržovat s ražením a rozhoduje i to, že lesík mám docela prošmejděný.

I když je les o něco zelenější, než napovídá mapa a než by bylo zdrávo, mapově se mi daří.

Také potěšila účast Koprdy, který kolem mne lítal jak ohař, ale jako správný parťák se nikdy příliš nevzdálil. Logisticky to bylo do Suchdola překvapivě velmi snadné a rychlé - někdy to musíme zopakovat.

Budislav 2001-2013

Mistrovství oblasti Vysočina v Budislavi zlákalo i několik přespolních, možná s očekáváním borůvčí a pískovcových skalek Toulovcových Maštalí. To se rozhodně nekonalo, zato tratě vedly legendárními oblastmi mapy Lazaret, obsahující kilometrové paseky a hustníky. Po dvanácti letech člověk čekal, že bývalá zelenožlutá vyzroste a tratě budou trochu stravitelné. Ve skutečnosti nebyl rozdíl mezi lety 2001 a 2013 až tak výrazný.

The best of H21C

Aby v celé nahotě vyniklo naše sebemrskačtví, přenesl jsem trať H21C na mapu Budislav z roku 2001.

Trať 2013, mapa 2001

Ve čtvrtek jako obvykle trénink ve Stromovce?

A děti necháme na síti, jejíž návštěvou končí každý výlet do Stromovky

Povodeň na Podbabě

Nedělní průjezd Prahou od východu na západ byl naštěstí bez problémů, jen podél nábřeží v Holešovicích jsme měli pocit, že stačí jen málo a pojedeme po hladině. Přejezd přes most Barikádníků nabízel netradiční výhledy - na jedné straně zaplavené kurty, na straně druhé desítky přihlížejících.

Do Suchdola? Suchou nohou to nepůjde

Odvalil se kamínek,
narodil se pramínek,
čerstvá voda, voděnka.

Rozběhla se dolů z hor
daleko, až za obzor,
bystrá voda, voděnka

Rozběhla se dolů z hor
daleko, až za obzor,
čerstvá voda, voděnka

Jiří Žáček

Béčka na Bohdalci

Pokud někde o víkendu nakonec příliš nepršelo, bylo to v severojižním pásu se středem na Vysočině, kde probíhal český Žebříček B. Jelikož nyní nemáme žádné ambice, přilákal nás namísto těžkého boje na Cínovci čistý terén kousek od babičky a dědy.

Letecký terén se vskutku konal, les byl nicméně napitý, kontroly občas pěkně schované, takže o zábavu postaráno. Je to už nějaký ten pátek, co jsem běžel klasiku na 13,6km (hlavní kategorie ještě o cca 2km více), naštěsti kilometry prakticky bez převýšení se ukrajovaly samy od sebe a s časem 86' jsem spokojený. Pří nedělním middle v hlavní kategorii mne zamrzelo jen fatální stočení v hustníku (dle mapy šlo o 10 metrů od rohu lesa!), z toho cca 1:30 chyba. Poté jsem chvilku vlál za hustníkovým fenoménem Márou Prášilem. Tímto dávám palec nahoru pro Máru a podobné veterány a palec dolů pro všechny, co sotva dozráli do veteránů, už se hrnou sbírat vavříny mezi pajdajícími rakváči.

To hlavní se dělo ale v úplně jiných kategoriích. V HDR se Alička rozeběhla jako šampionka a za necelých 15 minut jsme byli zpátka - nakonec s náskokem 3:40 na druhou v pořadí. Šikulenka! I v maličko více seriózní hlavní dámské kategorii bylo o drama postaráno, když oba dny proběhl těsný souboj mezi Míšou Przyczkovou a Kamčou. Kdyby nešlo o dámy, řeklo by se, že šlo o souboj o prsa. V obou případech měla Míša těsně navrch, v sobotu o 10 vteřin a v neděli o 3 vteřiny. 

I když šlo o plichtu a chyb nebylo málo, Kamče se v lese líbilo. Byly to pěkné závody, vzhledem k počasí i s kusem štěstíčka.

Chladný víkend, chladná hlava

Pokaždé, když chceme posílit morál a nahlodat sebevědomí, zanecháme děti u babičky a dědy a vyrážíme do nejtěžších oblastí v okolí Jindřichova Hradce. 

Cílem sobotního výběhu bylo alespoň mírně stáhnout trestuhodné tréninkové manko, které jsme shromáždili za poslední týdny a měsíce (někdo by řekl i roky). V okolí Kunějovských samot jsme s Kamčou podnikli long na 11km a 450m převýšení. Zrcadlo nám sice jasně řeklo, kdože v kopcích není nejsilnější, ale na druhou stranu je kladná zpráva, že Kamčina bolest není už tak omezující a hlavně jsme výběh v podzimním počasí zvládli bez krize a ve stálém tempu.

Ukázky čisté mapy z nedělní lahody

Neděle byl pravý opak. Mapové úseky jsem postavil s cílem chodit velmi pomalu a velmi přesně. Naštěstí při 7 stupních Celsia má člověk poměrně chladnou hlavu. Nakonec technice pomohlo i servání ze soboty, které nás donutilo udržovat realistické tempo. Očekával jsem parádní zážitek, ale bylo to ještě o kus lepší. Prostor Fabiána (resp. U Šmejdů buku) je famózní, letos je tráva mnohde nad kolena, klacků jak v Jeseníkách a bažiny nacucané, přičemž mapa sedí až neuvěřitelně.

7 - 5 - 4 - ?

Nejistá sezóna. Tak lze označit Kamčin vstup do elitního orienťáku letošního roku. Minulý týden sice charakterizoval postupný vzestup ze 7. na 4. místo, ale je to důvod k optimismu?

Kamču trápí problémy hned dvojího rázu a díky nim už téměř dva měsíce netrénuje kvalitně. Po návratu z Šumavy přišla série nachlazení a absence MČR v krosu. V dubnu silná alergie, destruktivní kašel a na to navazující nachlazení, k tomu bolesti mezi žebry. Na plicním oddělení naštěstí minulý týden vyloučili vážnější problémy jako zánět pohrudnice a plicní embolii a s kýženým ochlazením se také zlepšila alergie. Ale bolest stále trvá a kašel limituje kvalitnější výkony.

Noha nohu mine...

Druhou stranou téže mince je ustrnulá, minimální mapová příprava. S tímto stavem Kamča odjížděla na MČR ve sprintu a proto se 7. místem může být spokojená. Není ale spokojená s výkonem - zkratovité oběhnutí z K2 na K3 (37') a poté výrazně špatná volba na K17 (37') byly chyby, které se zkrátka nemají dělat, zvláště když na druhé místo ztratila 51' a na první 1:25.

I sběrka může být zásadní kontrolou

Během víkendových Áček by za normálních okolností měla lepší long, ale dost chybovala hned na K1 (1:50) a postup na sběrku přímo údolím byl špatný (1:23). A tak byla o místo lepší na middle. Víkendové závody byly nebe a dudy - v sobotu celý den déšť a v neděle celý den sluníčko, v sobotu (alespoň v mé kategorii) les vhodný na zimní ligu, v neděli příjemné detaily, i když extrémně kopcovitý závěr byl nad mé síly.

Alička si vyhlášením kompenzovala nevyhlašování (jejího 2. místa) v HDR

Tímto bychom moc rádi poděkovali hradečákům za poskytnutí azylu ve stanu, Blešce a Mírovi za pohostinnost v parádním domečku a dětské školce "U soptíků" za výborné hlídání.

Co je to?

Na letošní mistrovství ve sprintu se bude asi vzpomínat hlavně na kontrolu č. 32. Na trati to trochu vypadalo, že se stavitel inspiroval horolezci a udělal z K2 nevyzpytatelný fenomén. Takže pro nezúčastněné malá hádanka z chrudimského mistrovství - co je fialová skvrna na mapě v šířce 0.35mm?

Zkuste si vytisknout trať v reálném měřítku a pak si zkuste v plném tempu načíst postup na K2 

Možnosti (může jich platit i více):

• Špatný tisk kolečka
• Špatný tisk nepřekročitelné hranice
• Špatný vtip stavitele
• Špatný vtip jury

Více o "necitlivém" použití značky a o právu jury "na rozhodnutí dle vlastního svědomí" viz protokol o závodě. Jsem docela rád, že jako zasloužilý pomalý veterán nemusím běhat sprinty, a už vůbec ne takovéhle "majstrštyky". A jsem rád, že nemusím být v jury a hlasovat pro zrušení televizního mistrovství republiky. Jinak ale počasí bylo hezké a organizace výborná, hlavně veřejná trať s dětmi v parku, velká síť na lezení a k tomu kašna na náměstí nám udělaly dohromady pěkné odpoledne.

Zahájení Salomon Trail Running Cup 2013

Začíná máj, je lásky čas a opět je tu trailová série Salomonu, které se Kamča účastnila již loni (Karlovy Vary, Babice, Motol). Opět se nabízí několik závodů rozdílných délek a charakteru po celé republice (včetně drsných 30km na Kralickém Sněžníku) a na závěr opět podzimní finále na high-class golfovém areálu v Motole.

Má cenu ale jet na zahájení do Boskovic? Po několikadenním trápení s alergií a kašlem je Kamča názoru, že výlet 250 km z Prahy a pak dalších 200 km za babičkou je možná až moc velký luxus na to, že závod ani nemusí doběhnout. Malým testem průdušek se tak stal Běh lásky večer před závodem. Závodili jsme všichni a nakonec to docela šlo... dokonce si vezeme z malého ale sympatického závodu hned čtvery stupně vítězů (2. Alička, 1. Kamča, 3. já a 1. Kamča+já v závodě dvojic); i když děti si budou spíš pamatovat čarodějnické opékání buřtíků.

Družstvo v kategorii do 6 let

Ještě ráno jsme se přikláněli k tomu zůstat v Praze, pak ale zavelel Kamčin závodnický pud a vyrazili jsme na D1. A nelitovali jsme. Slunečný den, na náměstí se s dětmi dalo vydržet díky atrakcím a cachtání v kašně, a ve výsledku docela pěkný výkon Kamči, i když samozřejmě s velkou rezervou na suverénní Pavlu Schornou. O závodě píše běhej.com i bezvaběh.cz.

Mareček bezvadně ovládá umění vetřít se (foto: Ladislav Adámek, bezvaběh.cz)