Stavba tratí

Není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. A tak to dopadá u stavby tratí, zejména když není po ruce ideální terén. Letos jsem si vyzkoušel postavit jarní middle a byla to trošku kvadratura kruhu: Třetina původně uvažovaného prostoru nepovolená, původní mapa v detailech nevhodná, přemapované části jen v segmentech, nové komunikace zjištěné až ex post, skalky zakázané, k tomu velice málo použitelných koridorů. Něco z toho vzniklo, vyložená nespokojenost asi nebyla, i když občas se nějaký Bulhar nedovtípí, pod jakými omezeními to celé vzniká.

Co mne ale potěšilo, je fakt, že jsem se údajně nejlépe trefil do směrných časů ze všech stavitelů z celého roku na Lize Vysočiny. Samozřejmě to nic neznamená, spíš mne to jen evokuje délku tratí H21C, kde bych byl možná za nějaké mírné zkrácení klasiky. Když dvě třetiny lidí (nepočítaje ty, co nedokončili) jde nad 100, jako to bylo u jarního CHT-Luže, tak už je to podle mne o dlouhý fous přetažené.

Ale jinak klobouk dolů a díky všem stavitelům a i ostatním pořadatelům.

Zakončení sezóny

Letos byla moje celá lampionová sezóna ve znamení upachtěnosti. Prakticky všechny ty povinné klasiky na áčkách a béčkách (Hradec Králové, Nová Paka, Liberec) a i některé klasiky na Lize Vysočiny (např. jarní CHT, kde vítěz šel za 89') byly na mne jako na netrénovaného člověka o 200% nad mými možnostmi. I stavba a terén byla občas vrcholná pakárna, jako třeba dvojkombinace Jičín-Nová Paka (holt nomen-omen). V zásadě světlými momenty byla jen Česká Kanada, kde jsem se nějakým zázrakem zmohl k pár svižným akcím. A letos mi vysloveně zalahodila trojice závodů na malebné Vysočině: jarní SJI pod Špičákem, jarní ABM na Poldovce a podzimní OSN na Cikánce. Všechny tři ve skvostných lesích, kde je radost poběhat na prakticky jakékoli trati.

Není pak divu, že i konec sezóny byl návratem do šedivosti celého roku. Havlíčkův Brod připravil jako poslední závod Ligy letecký přelet na 11.3km, kdy šlo dokonce o zkrácení o 15 minut oproti původním plánům. Nějak jsem dokončil, ale zážitky bůhvínijaké. Naplno se projevilo, kdo má jednoplošník a kdo dvouplošník. Další den jsme na kultovní Dušičkáč raději nejeli, tříhodinová šichta by byla asi příliš pro rozklížené klouby a šlachy. Bylo to škoda, neb trať byla letos obzvláště vypečená, ale snad to vyjde příště.

Takže teď odpočívat a hurá do dalšího roku. Tentokrát už konečně tam, kam patřím, tj. do H35. Jinými slovy, vítej Martine mezi rakváči.

Seznamte se, prosím

Poctil a potěšil nás návštěvou André-Ondrášek Budín-Sudre, zde ležící, létající housenku pozorující

A hned se stal platným členem rychlé roty

Běh bez hodinek

Bude tomu skorem deset let, co jsem se postavil na startovní čáru nějakého krosu. Jde o logický výsledek mé filozofie, která říká, že na regulérní běžecký závod je třeba regulérně natrénovat. Moje jediná šance proto spočívá v méně regulérních a neambiciozních akcích, typu závodů Bonbonu. A tak jsem vyrazil na Běh bez hodinek.

Koncept je jednoduchý, cituji: "Každý borec si určí čas za který je schopen trať závodu uběhnout. Do tohoto času se musí co nejlépe trefit. Jsou zakázány hodinky pod hrozbou diskvalifikace. Start je společný." Řekl jsem si: 8km, to bude něco nad 4' na km, pro jistotu přidáme. Je mi 34, takže tipuji 34:34.

Po prohlídce profilu trati jsem se ale dozvěděl, že závod má 8260m a cca 180m převýšení. Aha. No nic, předsevzetí se v žádném případě nemění, zvláště když jsem přišel na prezentaci a přede mnou leželo startovní číslo 34.

Běh byl postavený moc pěkně, samozřejmě jsem vydržel běžet s čelem jen 2km, ale na druhou stranu jsem si užíval místa, kde jsem kdysi běhával v noci se světlem. Některé pocity z míst v Divoké Šárce, kde člověk v tréninku běhával o stupeň rychleji, byly trochu veteránského ražení. Nakonec jsem to dal na 5. místě za 39:52, a dle regulí závodu jsem byl s odhadem o 5:18 špatným na cekově 43. místě z 55. Fotky by měly být brzy.

Takže příště si dávám 35:35 a doufám, že se zlepším přesně na 35. místo. Nebylo by to ostatně zajímavé pravidlo pro celý závod? Tj. pořadí by bylo funkcí přesnosti svého odhadu relativně k přesnosti ostatních? Pro studenty ekonomie: Existuje vždy řešení? Je vždy jednoznačné?

A ještě momentka z Hostivaře

Včerejší necelé 3km za 10:15, časem blízko předloňskému 10:02.

Čtvero víkendové proběhnutí

Běh Šeptouchovem (so dopoledne): Pro ženy 2km v městském lesíku na skalnatém ostrohu v Ledči nad Sázavou. Povedené místo, listnatý háj, v kterém byla radost chytat sluneční paprsky. Shodou náhod šlo o akci širší rodiny, protože se zúčastnili naši příbuzní z Josefodola u Světlé n. Sázavou. Výsledky a fotogalerie.

Tykvový závod (so odpoledne): Vrstevnicová trať se moc povedla, protože jsem porazil i svoji drahou polovičku. Díky Evě za pěkné tykve! Fotky budou brzy.

Liga v Křižánkách (ne dopoledne). S respektem jsem vyrazil na 11,7km a nakonec přežil bez úhony. S výkony jsme oba docela spokojeni.

Lesní běh v Herálci (ne odpoledne). Velice pěkný echt lesní kros pod Devíti skalami. Zde by měly být časem výsledky. Fotky jsou už na světě.

(Sou)boj s juniory

Balvan a Džbán

Letošní podzim se Kamča rozhodla zkopírovat si běžecký kalendář z přechozího roku. Počasí je podobné, forma sice o trochu horší, ale chuť závodit o to větší. V neděli nám kalendář přikázal zavítat po roce opět na Balvanův běh, a i když Kamči čas byl o 2 minuty horší a pozice "jen" druhá, zážitek to byl pěkný. A musím říct, že vyhlídka z červené na Chrustenice a Nenačovice byla obzvláště povedená.

Momentka z Balvanu

V úterý jsme ještě zvládli Běh kolem Džbánu, který pro ženskou kategorii vlastně není tak úplně kolem Džbánu. Kamča se dostala poprvé v životě do kategorie veteránek (30+ let) a v kategorii měla soupeřky v průměru o 15 let starší. Nicméně vyhrála i v absolutním pořadí a zajistila si tak pokračování předplatného časopisu RUN. V té souvislosti mne zaujala anketa na stránkách časopisu: Kde nejraději běháte? Aktuální výsledky: V přírodě 44%, na silnici 29%, v posilovně 28%. Svět se vážně mění, když třetina lidí miluje běhání v posilovně.

Let's go outside the EU together

Pobavil mne inzerát EGAPu na podporu exportérů v The Prague Post. Titulek "Pojďme společně pryč z Evropské unie" si člověk v dnešní době opravdu nespojí s exportéry. Připomíná mi to kampaň Electroluxu z 60. let, kde na britské ostrovy přeložili heslo "Nic nevysává jako Electrolux" jako "Nothing sucks like Electrolux". Rozdíl je jen v tom, že u Electroluxu byl dvojsmysl údajně součástí kampaně.

Kočka

Alička nás potěšila povedeným obrázkem krásné kočky

A teď kočka s námi bydlí v obýváku

Babí léto

Po výběhu na Petřínskou rozhlednu byl tento víkend další výjimečná šance pro Kamču, jak se zbavit na moment capartů a ještě si přitom vyplatit nějaké endorfiny. Konkrétně zavítala Kamča s Majdou na Nučickou stezku, kde je konkurence jak na Běchovicích. Laťka daná loňskými výsledky sice visela proklatě vysoko, nicméně i tak se podařilo aspoň 2. místo na kratší trati (1,9km) a 4. místo na delší trati (6,4km), i když s časem o 1:40 horším. Já zůstal věrný dedáči a abych si alespoň trochu provětral zkřehlé kancelářské tělo, vyrazil jsem do Suchdola na odpoledních 4.6km s 235m převýšením. Co bolí, to přebolí, víkend mi to osolí.

Na K5 rozklus, poté naplno