Jací jsme? Jací jste?

Nemá chybu se od nezávislého pozorovatele dozvědět, jací jsou Češi:

• "Češi jsou snad dobří kočí; jinak nic víc."Lord Marchmain v Nečekaném návratu Evelyna Waugha (Brideshead Revisited, Vyšehrad 1974)

A co Slováci?

• "The strangest figures we saw were the Slovaks, who were more barbarian than the rest, with their big cow-boy hats, great baggy dirty-white trousers, white linen shirts, and enormous heavy leather belts, nearly a foot wide, all studded over with brass nails. They wore high boots, with their trousers tucked into them, and had long black hair and heavy black moustaches. They are very picturesque, but do not look prepossessing. On the stage they would be set down at once as some old Oriental band of brigands. They are, however, I am told, very harmless and rather wanting in natural self-assertion." Bram Stoker, (Dracula)

Číst cokoli jiného než Harryho Pottera a spatial regression analysis se vyplácí, drahá sestřičko!

Ex-slovinské reflexe

OO.cup mi poskytl medvědí službu. Ne v tom, že bych potkal medvěda (i když šance byla nenulová), ale v lekci, že v lese číst mapu nemusí být vůbec žádná rutina. V nebeském slovinském terénu byl člověk neustále bičován nutností být v kontaktu s mapou, permanentně se kontrolovat a hlavně předvídat. A to je zábava. Jakýkoli respekt má člověk z mapy, vždy se dá zvládnout, a koneckonců není nemožné se i plně koncentrovat, je-li to třeba.

Klíčové je ale nevypadnout z rytmu. Na to existují dva scénáře. Tradičně za to může přítomnost dalšího lampióna. Na rozdíl od typických Čech, kde ve dvou se to lépe táhne, je v tomto terrengetu další osoba na trati přítěží, stresorem a nezvaným návštěvníkem. Člověk zrychlí, začne "závodit" a hup, pád do chyby. Je to jak s řízením auta, bavorák před kapotou probudí v řidiči wartburgu barbarské sklony.

Druhá možnost je zákeřnější, protože je v ní úmysl, a ten lze přišít na triko staviteli. Myslím, situaci, když stavitel cíleně kombinuje změnu tempa. Nevadí být stále v obtížné části; člověk si najde si rytmus a pomalu, krok-sun-krok se prokousává vpřed. Jakmile ale vběhne na cestu, poleví a má setsakramentský problém znovu naskočit do koncentrace a třebas i vědomě zpomalit. Platí stokrát opakovaná pravda: není uměním zrychlit, uměním je správně zpomalit.

Re: Beijing 2008

Lidský červ: když jsem jako malý klouček narazil na toto spojení ve sci-fi knížce, tak mne to pokaždé zarazilo... Proč nás galaktické stvůry vidí jako hmyz? Pochopil jsem až později, při pohledu na spartakiádu nebo na odborářskou demonstraci, už nevím. V každém případě lidské červy cítím při každé masové sportovní akci, při olympiádě především.

Sport je dnes dominantní plebejská zábava, i tak mi ale říká hodně. Právě na sportu se nejlépe ukazují trendy doby: globalizace, prosazování anglicismů, ekonomika superhvězd, kooperace versus konflikt a možná v případě poslední olympiády i "střet systémů". Díky totálnímu zmasovění ale nechápu atraktivitu olympiády pro diváka na místě. Vždyť se musí cítit jako cvičenec na zahájení - významem limitně blízký nule, zaměnitelný, anonymní, něco jako vojín v severokorejské armádě.

Jaký rozdíl vůči neolympijským sportům, například orienťáku. Tam, když chcete přitáhnout diváky na mistrovství světa, musíte nabídnout závody pro veřejnost, stejně atraktivní jako mají elitní závodníci. Umíte si ale na olympiádě představit, že po finále juda se na tatami vrhnou japonští amatéři, do smrtícího vodního kanálu čeští vodáci a kordů se ujme trojice Francouzů (ve skutečnosti samozřejmě budou čtyři)?

Olympiáda je dnes TV show, designovaná pro diváka před placatkou. Pro TV show není třeba okolí, genius loci, historie, dokonce ani diváci, protože jejich tleskání může jít ze záznamu, stejně jako v amerických komediích. Proč potom táhnout celý tenhle cirkus do malého evropského města? Pokud olympiádu 2020 v ČR, pak v Mostě. Olympijská vesnička vyřeší problém Chánova a stavba závodišť revitalizaci severočeských brownfields. Za takový projekt se rád podepíšu, bude-li financován ze soukromých peněz. A rád se takové olympiády zúčastním; samozřejmě jen pasivně, jako červík před placatkou.

Ålandské ostrovy

Minulý týden jsem strávil přesunem Rudná - Ruzyně - Helsinki - Turku - STOP - Mariehamn - STOP - Turku - Helsinki - Ruzyně - Opletalka - Jindřichův Hradec - Rudná, takže záznam z workshopu na překrásných Ålandských ostrovech přichází až nyní. Postřehy heslovitě, o ostatním nechť hovoří obrázky:

• denně až 5 káv - každá 100ml - nabourá biorytmus i mamutovi
• polovina Finů jsou přiznivci heavy metalu a druhá polovina je malinko extravagantní, řekněme něco jako Minna Kauppi
• v hotelu v Turku měl klíč podobu plastového děrného štítku, módní policie hlásí "chic retro klíč"
• podíval jsem se do Turku po roce a půl, a nemůže si nevzpomenout na tehdejší "sauna party", jednoznačný zlatý hřeb tehdejší konference
• profesor Turnovec kdysi od politologů slyšel termín "empirical impression"; já zase zaslechl "analytical narrative based on theory", rovněž pěkný nesmysl
• celkově pěkná akce, přátelská a otevřená, s výborným počasím a výbornou místní kuchyní

Desetipatrový trajekt Helsinki-Stockholm byl úchvatný, poslední patro vyhrazené pouze pro konference.

Ostrovů je habaděj, ale nejsou na prodej, nejste-li místní.

V přístavu v Mariehamnu kotví nejedna dobová plachetnice.

Ostrovy mají sice jen 27 tisíc obyvatel, ale zvláštní status v rámci Finska a k tomu vlastní vlajku.

Pohled pět minut pěšky z centra

Hrad nedaleko Tudjö, kde jsme strávili pozdní odpoledne ve vinařství (podávalo se jablečné víno a místní calvados, zvaný ålvados)

Místní verze májky, pro mnohé překvapivá tradice

Obligátní větrný mlýn

Šedý vlk tvrdí muziku

Echt robota: asi tak bych popsal dnešní výběh se Šedým vlkem na klasické tour v Šárce. Mediálně odepisovaný sparringpartner nasadil na 45' okruhu tempíčko peklíčko, na které jsem měl ráznou odpověď jen v kopcích - pochválena budiž dovolená v Krakonošově zahrádce. Šáhl jsem si nezřídka i do červené zóny (TF>173), průměr TF166 je pro orienťáka na tvrdém povrchu (= hlemýždě) solidní. Ale to hlavní: celé to naše divadlo skrápěly nekompromisní provazce deště. Soupeři na MČR v klasice, těšte se!

Téměř polovina výběhu nad TF170, k tomu netřeba komentáře.

Nesmím zapomenout na excelentní servis: po doběhu následoval opulentní oběd od Radky, semifinále 100m v Beijingu, vyprání mého prádla a odvoz k nám na periferii. Šedý vlku a Radko, díky.

Běh z Jánských lázní na Černou horu

8,6km asfalt, 650m převýšení. Člověka, co tohle neběhá, si tu zažije docela předkus. Koneckonců, při kterém závodě na silnici se běží poslední kilometr za 7:37? Výtečný článek k tomu sepsal - jako ostatně vždy - zatracený lampión Martijan. Dodal bych: ano, bylo to drsné, ale spíš než kopec mi vadili hekající, smradlaví veteráni jakoby běžící svoji poslední štaci. Karikaturou sportu byl i eurokomisař, který na závod přikápnul nějaké ty špidlíky:

Porazil jsem Kamču, takže dojmy nakonec pozitivní. A navíc zážitky nemusí být pěkné, hlavně když jsou silné.

Čas? 48:21, netřeba řešit, že mne Marta Fenclová/Vlčovská ometla o 6 minut. Po doběhu se čepoval Krakonoš, výhledy epesní a cesta zpátky Černohorským expresem by sama o sobě stála za startovné.

OO.cup 08 mementa

Hubánek mne na svém bločku pěkně poprosil o zprávičku z OO Cupu 2008 a jako nejaktivnější CTB blogger ji má mít. Jak je ve slovinském mapovém pekle již tradicí, šlo o natolik nebeské závody, že pro ně mediální mrtka průměrného kalibru ani nemá slov. Zdržím se chvalozpěvů; nechť haleluja pějí výřezy z map:

E1: Zde to chtělo mapový buddhismus - zcela se oprostit od okolí a jen číst mapu. Vyplatilo se to, na kondici vůbec nezáleželo. Ono, kde jinde se stane, že by K1 byla 70 metrů od startu?

E2: Průměr 13'/km stále dával slušný čas. Zákeřná byla změna tempa; jakmile se člověk rozběhl, okamžitě to někde zařízl jak s Husqvarnou.

E3: V kontextu předchozích etap běžák. Ostatní zrychlili a moje snaha jít pomalu a čistě dopadla tak, že jsem splnil jen ten druhý cíl.

Chorvatsko: do Evropské unie, a hned!

Po pěti dnech krásného krasového závodění, domácího pršutu a toulkách po Slovinsku jsme vyrazili směr Chorvatsko. Na tři dny jsme se usídlili na Krku, v městě Krku, na kempu v olivovém háji, které člověku zkrátka nemůže lézt krkem. Relaxace v piniovém stínu, čištění pokožky mořskou vodou, zátěž přepnutá na OFF, jen hlídání Alí - asi tak lze nejlépe definovat slovo "dovolená".

Co říkáte, nejsou ty moje holky nádherné?

Penzión 3x a dost

Nedaleko italsko-chorvatského pomezí, kde jsme pobývali během OOCupu, si slunce pohrávalo s nezapomenutelnými výhledy přes slovinské vinice a vápenná pohoří.

Nazývat věci pravými jmény...