Malá obhajoba/Preliminary PhD Defense

10. července jsem před panelem slovutných profesorů prezentoval svoji disertaci. Prošla bez jakýchkoli připomínek. Není ani divu, prezentace následovala po jejich tříhodinovém jednání, kdy počasí trhalo teplotní rekordy. Heslo z válečné strategie: Nemůžeš-li soupeře porazit, nech ho dorazit se sám.

Kdo teorii her nehraje, nevyhraje

Říká se, že kdo nehraje, neprohraje. Moudré matky zase tvrdí, že kdo si hraje, nezlobí. Tak čemu máme věřit? Michal Kubát v květnovém Sociálu tvrdí, že teorie her má velmi omezení použití. Já tvrdím, že jde o společný základ společenských věd. Kdo to rozsekne? Právě teorie her.

Uvažujme následující situaci. Dva výrobci, Kuba a Greg, nabízejí dva ryze zkušenostní statky s různou kvalitou, přičemž o kvalitě mají informaci pouze oni dva. Bez újmy obecnosti řekněme, že kvalita Kubova statku je nižší. Nyní uvažujme reprezentativního spotřebitele Tondu, který hodlá jeden ze statků nakoupit. Pokud výrobci pouze oznamují kvalitu, pak Kuba imituje Grega a pochopitelně nahlásí vysokou kvalitu. Řečeno žargonem, při daných množinách strategií dominuje strategie „nahlásit vyšší kvalitu“ strategii „nahlásit nižší kvalitu“ pro oba hráče. Vznikne jediná rovnováha a Tonda se musí rozhodnout podle jiné informace, takové, kterou měl předtím, než hra začala (tzv. apriori informace).

Co když ale množina strategií výrobců má více dimenzí? Greg může využít další dimenze a pošle Tondovi signály, které Kuba nedokáže imitovat. V případě vzdělání například nabídne abstraktní a formalizovaný přístup namísto relativně triviálních případových studií, což Kuba nedokáže svoji nabídkou historie polského stranického systému imitovat. Další možnost tvoří certifikáty kvality. Greg Tondovi oznámí, že poslední Nobelovu cenu za ekonomii získali Thomas Schelling a Robert Aumann za teorii her, první z nich přitom za aplikace v mezinárodních vztazích. Kuba tomu dokáže čelit jen zdůrazněním úspěchem sebraných spisů profesora Křena na literárním poli. Konečně kvalitu lze signalizovat kvalitu i na poli vědy: drtivá většina teoretických článků v nejprestižnějších časopisech politologie a mezinárodních vztahů (měřeno objektivním impakt faktorem na Web of Science), stojí právě na teorii her.

Teorie her nám ukázala, že i když Tonda neumí měřit kvalitu přímo, může si ji odvodit z důvěryhodných signálů. Pak už je jen na něm, zda hodlá zaplatit cenu za kvalitnější statek, či nikoli. Což je někdy ekvivalentní tomu, zda je či není líným studentem. Ale to už není věcí Kuby ani Grega, ale Tondy samotného.

Karibik

O víkendu jsme si zalétli do Karibiku. Písek i počasí paráda. Co chtít víc?

Micro Totem

My research totem is Micro. I find it fascinating how individuals satisfy their needs in the social world, regardless of how shallow or meaningless the wants can be. Micro is fundamentally based only on the premises of stable needs and rational individuals.

Is it possible to derive some normative conclusions out of that? No. In theory, we work in a safe world where there is nothing beyond the perfectly known and given preferences. In a real world, in contrast, wants are far from being known, metapreferences exist, and Weltanschaungen evolve.

The purpose of Micro, therefore, is to derive hypotheses for environments where the stability of preferences as well as rationality can be expected. These are typically short-term environments, or long-term behavior of groups suffering no "fashion shock", typically people who build no new human capital.

In some environments, stable preferences cannot be expected, and rationality is also questionable. For example, you cannot study the choice of confession, although we may say that there is a choice. Also, observe that some people are idea-driven, and change their needs at a sudden. For these fields, evolutionary economics is on offer.

Fortunately, the toolkit of both classic Micro and modern EE is nearly the same, namely the game theory. The true purpose of Micro is thus to apply the game theory so that people get used to it, and study enviroments that are taboo by Micro totem. Sometimes, if you want to be helpful, you have to plant seeds of your destruction.

Orienteering can be cruel II.

Comment for Sociál

Byl jsem požádán o vyjádření se k návrhu zavést celoškolský základ na FSV UK. K tomu účelu vznikl pro časopis Sociál následující text:

Zavedení společného základu může vést jen k dvojímu, ke zpovrchnění základních předmětů či k imperialismu jednoho oboru. První scénář probíhá již dnes: neekonomické obory nechápou základy ekonomie; ekonomové si zase dělají legraci z jiných oborů.

Druhý scénář rovněž není v zájmu nikoho, snad kromě vítězného oboru. Pokud ale někdo chce expandovat, může se o to pokusit sám. Například v ekonomii se snažíme studentům nabídnout pestrou paletu kurzů, zahrnující politickou ekonomii, institucionální ekonomii, behaviorální ekonomii a evoluční modelování. Celoškolský základ nepotřebujeme; expanzi do dalších témat navíc umíme efektivně až na magisterské úrovni.

Můžu uvést příklad z oborů, kterými jsem prošel, politologie a ekonomie. Sdílejí platformu teorie her; kolik učitelů ji ale zvládá na IPS? V empirické části je společným jmenovatelem statistika a ekonometrie. Kdo ji umí použít na IPS? Jsem si proto jist, že společný základ podle parity institutů bude jen minimem společného, tudíž zhoršením výuky kvalitnějších oborů.

Koneckonců jeden takový pokus zde již byl. Jmenoval se Institut základů vzdělanosti. Ve výsledku šlo o náhradní studium pro ty, kteří neuspěli na přijímacím řízení na klasickém oboru. Nebyl úspěšný a studenti klasických oborů nad ním právem ohrnovali nos. Institut se zachránil až transformací na Fakultu humanitních studií.

A na závěr – pan děkan je špičkový a renomovaný vědec, který dobře ví, jak kvalitní věda bolí. Ví, že k napsání alespoň jednoho kvalitního vědeckého článku je dnes třeba několik let tvrdého tréninku. Příliš široká příprava přitom není dobrá, stejně jako ve sportu. Špičkový atlet v sezóně také nesmí hrát fotbal; špičkoví běžci dokonce nesmí ani chodit plavat. Proto mne zaujal možná jen nepřesně formulovaný výrok, podle něhož napsat článek do novin a do vědeckého časopisu je totéž; že jde jen o to, „…co nejrychleji potřebné informace, co neefektivněji je sestudovat, nalézt řešení a implementovat jej.“ Dělat vědu a psát do novin, to jsou ale nebe a dudy; je to jako dělat architekturu a házet písek do míchačky.

Paul Wolfowitz

This picture in no fake. We have been invited for a roundtable discussion with the World Bank President, the famous neo-con & hawk Paul Wolfowitz. Meeting Mr. Wolfowitz was pleasant also insofar as he acted quite contrary to our image of relentless neocons. His nice manners, and deep interest in reforms in Africa, signalled that this man is not a rent-seeker within the profession, as is often the case. On the other hand, the meeting was a bit pointless, which explains my nap.

Well, now I await another, more thrilling opportunity to sit next to the World Bank President; perhaps when the Chief Economist post gets vacant?

Go winter go!

A few years ago, there was an iniciative called "Thanks, but go", aimed at discredited political elite. Nowadays, the urge applies to winter: After four months, you're discredited. Go winter, go.

Quotation

The leading Czech economic newspaper Hospodarske noviny (associated with The Wall Street Journal) is quoting me today in a feature article on voters' responses to unprecendent growth. In fact, almost half of the article is based on my comments and literature I recommended. :-)

We're like Englismen

Weather is a good topic for conversation these days. Nominally, we are near spring time, but in reality, winter has grasped rule over us firmly. Well, this also highlights how different nominal and real variables can be...

Weekend beauty on Highlands

Bert, our dog, struggled hard to catch some prey