Po neuvěřitelných sedmi letech jsme opět zavítali do Mariánských lázní, kde místní mloci v květnu pravidelně pořádají komorní třídenní. A jako vždy jsme si v nádherných terénech západních Čech lebedili.
Úvodní sprint na stadionu pro plochou dráhu byl poměrně nápaditý, nabízel varianty díky plotům a i probíhání ve stopách motorek mělo netradiční nádech. Pak následovaly dvě etapy na Kameništi, kde se nacházely nádherné (a trochu kapří) bažinaté pasáže; přesně kvůli takovým místům stojí zato si s Pet Shop Boys zazpívat "Go West!".
Zde jsem si náramně užil tandem s Honzou Škrabálkem, který za mnou od 1. kontrol letěl, jako kdyby měl padák na zádech. To byla mimochodem kuriozní situace - dva dny za sebou jsme měli sice zcela odlišný start, ale první kontroly byly od sebe 10 metrů. A hned na K1 jsem Honzu doběhl o 8 minut, poté co on běžel na posed, který si pamatoval z předchozího dne (ten byl ale o 200m jinde).
Zde jsem si náramně užil tandem s Honzou Škrabálkem, který za mnou od 1. kontrol letěl, jako kdyby měl padák na zádech. To byla mimochodem kuriozní situace - dva dny za sebou jsme měli sice zcela odlišný start, ale první kontroly byly od sebe 10 metrů. A hned na K1 jsem Honzu doběhl o 8 minut, poté co on běžel na posed, který si pamatoval z předchozího dne (ten byl ale o 200m jinde).
 |
| Marečkův protokol ze závodu; obrázek je výjimečný tím, že na něm není žádná bojová formace |
Finále proběhlo v Maršových Chodech, v nádherném terénu Českého lesa, odkud si ještě živě pamatuji, jak předloni v září foukalo. A podobné drsnější počasí panovalo i nyní, takže si alespoň můžu do bločku zapsat, že i v květnu se stále mají nosít zimní péřové bundy. Což nám ale nebránilo užít si místních krás - zříceniny hradu Kynžvart, rašeliniště v Kladské a pálení čarodějnic v Michalových Horách, kde Mareček dával místním pubertálním pobertům lekce z katy Heian Shodan.