I když letošní Pražské Velikonoce spadly až do poloviny apríla, opět se nesly v duchu nerozhodnosti. Chce počasí říct, že začíná jaro, nebo že končí zima?
Pro každého z našeho oddílu šlo letos tak trochu o premiéru. Pro mne v H40A. Pro Aličku v D10. Pro Janu Benešovou šlo o jeden z prvních závodů v dresu SK Chotěboř. A pro Kamču návrat ke kořenům, když nám úkryt před nevlídným severákem poskytl stan Jindřichova Hradce.
 |
| Tak trochu čekáme, kdy se Alička na své buzole uškrtí, ale bláhový, kdo zkouší radit svému dítěti. |
Před dvěma lety jsem zmínil závěrečnou etapu a na mojí K8, připomínající himalájskou K2. Letos pro Kamču byla zajímavá K4, kterou si spletla s K6, čímž krásně doplnila sekvenci sudých čísel. Mapovat na K6 (viz žluté kolečko) pro ni znamenalo vydat se na přímou (modrou) variantu namísto poměrně jednoznačné (červené) obíhačky. Až na kopci si chybu uvědomila a správně se rozhodla dokončit postup obíhačkou a vyhnout se neúprosné stěně. I tak dostala na postupu od Louise Oram z Bakkelagetu jen 18 vteřin.
 |
| K3 vlevo dole, K4 vpravo nahoře |
Pruský kámen, kde proběhla druhá i třetí etapa, je z hlediska výletů parádní destinace. Jde spíše o pozapomenutou vyhlídku, odkud je výhled jak na severní kopce k Ralsku, tak jižně do Kokořínska. Nahoře se nachází plošinka se zvětralým pískovcem, přičemž zvětrání má unikátní tvar pyramid.