Letošní orienťácká sezóna, alespoň co se týče jednotlivců, je za námi. Pro Kamču znamená celkově 3. místo v Českém poháru. Po loňském 17. místě (pravda, ovlivněném anémií) jde o výborný výsledek, i když samozřejmě ovlivněný častými absencemi reprezentantek a také často jednodušší stavbou některých závodů. Na druhé straně příušnice Kamče daly stopku na tři závody, takže bronz je myslím zcela zasloužený.
Poslední a nejvíce cenným závodem bylo Mistrovství ČR na klasice v Pusté Rybné, kde jsme sice předtím nikdy nebyli, ale pojem je to pro nás vskutku legendární, evokující chrastecká soustředění ve Svratce (pro znalé: zelená či červená polívka?). Kvalifikace byla neskutečný úprk čistým lesem, zpestřený občasnými schovkami v bílém lese nebo ve složitě generalizovatelném náletu.
 |
| "Kéž by mi každou kontrolu takhle nasvítili..." Foto: Petr Kadeřávek |
Tyhle drobné triky předznamenaly i finále, kde se rozhodovalo - přesně jak jsem předpovídal - na kontrolách v náletu nebo na rozpitých rozhraních a generalizovaných vývratech. Dále mi vyšla moje předpověď, že Miloš Nykodým vyhraje v mužích (protože má největší hlad po vítězství) a že Denisa Kosová vyhraje v ženách (což by se stalo, kdyby nepřišla pozdě na start). Také jsem si říkal, že pro Danu by právě tenhle závod mohl být na dlouho poslední významný, protože s jejími úspěchy a náročnými povinnostmi bude těžko hledat motivaci do další sezóny.
Osobně jsem z finále trochu rozčarovaný, protože po větší chybě v hustníku (kde chybovalo hodně předních eliťáků, ale chyba byla skutečně čistě z mé strany) jsem už ztratil motivaci a tělo se také necítilo tak dobře, jako to bylo v létě. Kamčin průběh závodu byl podobný jako můj, tj. chyby na úvod, nicméně na rozdíl ode mne ona srdnatě sbírala cenné body do Českého poháru a z beznadějného 22. místa se nakonec posunula (2. nejrychlejším čase od K5 až do cíle) na cenné 11. místo.