Kamčin trénink

Pro věrné fanoušky - Kamča nezmizela, pouze nyní příliš nezávodí, o to raději si ale zatrénuje. Tento týden např. 3x2km 7:45-7:24-6:54 (300m meziběhy za 1:20).

Společný trénink - dva reprezentanti ČR v OB, z toho jeden mistr světa, trojnásobný mistr ČR v maratonu… a Kamča (udržela se 100m)

Perlička z našeho informačního systému

Operace nadkomisí: nová subkomise předvyplní záložku vytvořit komisi pro vytvoření subkomise pro danou nadkomisi.

Propršený víkend

Jabloneček na "konci světa" severně od Ralska jsme za účelem orienťáku navštívili už předloni. Už tehdy jsem se v klíčové oblasti fatálně zamotal do spleti průseků. Letos se mi v témže místě podařilo dokonce vyběhnout z mapy do bývalého dopadového místa vojenské munice. Jinak Jabloneček má atmosféru vnitřních Sudet, kde je navíc cítit historii vojenského prostoru vznikého od konce 2. světové války. Místo je plné dalších zajímavostí - běželo se vedle obory Židlov, kde najdete i pár zubrů a na start se šlo okolo největší fotovoltaické elektrárny v Čechách. I ta má mimochodem velmi bohatou historii, vzpomínáte ještě na Amun.Re?

Majdin nedělní domeček - konkrétně pohled do kuchyně

Potěšitelné bylo, že výsledkově jsme se doma nemohli na sebe vůbec vytahovat (Kamča 2. v D21 kousek za Danou Šafka-Brožkovou, Alička 2. v HDR - mapovala úplně sama a já 2. v H35).

Stavba základů Marečkova nedělního domečku

Jelikož sobota na severu Čech řádně propršela, v neděli jsme se rozhodli opět vyjet ven a zkusit štěstí více na západ, třeba tam déšť bude chutnat trochu lépe. U Loun jsme zavítali na bezlesnatý čedičový kopec Raná, který dobře znají padáčkáři. Vrch se třemi vrcholky je zvláštní už zdálky díky jiné, stepní barvě a prakticky absenci lesa. Děti potěšilo, že natrefily na sysla, Mareček málem šlápl na svinutou zmiji a na vrcholu následovalo kroužení modelů letadel, kterým přálo větrné počasí až do chvíle, než je déšť vyhnal z kopce dolů. 

Aliččin vzorně uklizený nedělní domeček (stav na hony vzdálený od stavu skutečného pokojíčku)

Propršený víkend jsme zakončili v podobě skvostného mini-middle na mapce Horka, které nabízí borovice, písčité duny a pískovcové skalečky. (Odsud je i stavební fotodokumentace.) V kontrastu s obecně ostružinovým okolím bych čisťounkou oblast označil klidně za "miniaturní Český ráj".

Zavazování tkaniček na jezdících schodech

Onehdá se mi opět rozvázala tkanička cestou do metra. Cosi mi podvědomě říkalo - zavaž si ji až na jezdících schodech. Tam jsem o tom začal pochybovat - proč by místo, kde se zastavím, mělo mít vliv na celkový čas přesunu?

Řešení je pochopitelně v tom, že jezdící schody jsou vlastně časová/vzdálenostní dotace. Kdo na nich stojí, čerpá dotaci bez ohledu na to, co na schodech dělá. Pak se samozřejmě vyplatí využít dotace k alternativní aktivitě, jejíž časový nárok je nulový. Kdo na nich chodí, čerpá dotaci rovněž, i když její výše je menší, protože zkrácená vzdálenost/čas je menší. V tomto případě je vtip, že přesunem jiné aktivity na jezdící schody, která znemožňuje chůzi, dochází zároveň ke zvýšení časové dotace.

Takže to byla moje (podvědomá, možná profesně daná) minimalizace času na přesun, která mi napověděla, že se zavazováním je možné pár desítek metrů počkat. Poslechnu ji a budu tak činit i nadále - dokud si někdy na tkaničku nešlápnu...