Na Sněžku v létě už ani párem volů

Naše letní dovolená v Krkonoších znamenala ráno vstát, navléknout na sebe všechno, co člověk má, výlet, odpoledne z nečasu rychle do chalupy, zapálit kamna a už radši nevylézat. Trefit v tropické sezóně jediných pár studených dní a vyrazit přitom do studené chalupy v horách, tomu se říká pešek.

Když se po třech dnech konečně počasí zklidnilo, usoudili jsme, že je čas vyrazit na česko-polskou Snøhettu. Ambice byly vysoké, Magdalenka měla dokázat, že z Pomezních bud dojde na Sněžku po svých. Začátek byl v klidu, kromě ilegálního polského sběrače borůvek jsme vesměs nikoho zajímavého nepotkali. Od Jelenky se začaly zvolna připojovat skupiny (zejména Poláků) a signalizovaly, že natěšených turistů nebude dnes málo. Těsně pod Sněžkou potkáváme Marečkovu kamarádku ze školky, která drkotá zubama. A už vidíme, že na vrcholku sami opravdu nebudeme.

Zatím ještě nedošlo na obligátní "kdy už tam budeeem?"

Nahoře je vůkolem narváno, 6.6 stupňů a vítr 8.2 m/s. Děti cestou zabavujeme mj. diskusí o tom, kudy přesně nahoru vyjel Miloš Zeman a proč sem vůbec lezl, když neumí jít po svých; další kratochvílí je písnička, že kdo hodně lemtá, přečůrá i prezidenta. V Poštovně je díky počasí nemilosrdný boj o místo, takže pohledy píšeme v cuku letu a hurá dolů.

Jelikož lanovka jezdí na Růžohorky, potkáváme při sestupu k Růžohorkám bohatou módní přehlídku pitoreskní výbavy do šesti stupňů a prudkého větru. Tatínkové s golfkami v rukách a dětmi na ramenech, kapesní psíci, občas nějaké kraťásky a žabky. Líbil se mi i pubescent, který důsledně dodržuje pravidlo uvolněných a nezavázaných tkaniček.

Nejstrašnější šelma, kterou lze v Krkonoších potkat

Na sestupu si užíváme hlavně Děčínskou boudu s výbornými domácími sýry a erárním koťátkem na hraní. Jsme hrdí na Magdalenku, která ušla 14km a 700m převýšení po svých, jen nám přitom trochu vytahala dlaně.

Tak už si Magdalenko tedy sedni...

A shodujeme se, že v létě, během dne a při funkční lanovce by na Sněžku táhnul jen vůl, respektive pár volů.