Na další závod série od Salomonu jsme vyráželi jako na partnerský výlet na Lipno. Cíl byl jasný: podívat se na holandsko-jihočeskou architekturu, prohlédnout si jachty a pak si mimochodem proběhnout Stezku korunami stromů. Trochu lehkovážně jsem se přihlásil i já, kde hlavní roli při přihlášení - nesmějte se - hrálo startovné zdarma.
 |
| Převýšení nebylo zcela známé a to bylo jedině dobře |
Od startu se začalo hned nahoru. Držím se skupinky, kde běží slečna se sukýnkou. Moje ctižádost mi říká, že tahle soupeřka mi nesmí uniknout. Po výběhu sjezdovky jí naštěstí došlo, což mi vlilo krev do žil. Když se asfalt a tvrdé cesty změnily v seběh vysypaný velkými šutry, začalo mne to bavit o to víc, hlavně jsem se bavil neohroženým předbíháním ostatních, kteří mi jinak utíkali na rovné cestě.
Pak následoval výběh/výstup na hřeben, kde se na vrcholu ohlédnu a hle, kousek za mnou běží zase nějaká paní, kterou bych si normálně tipnul na turistku. To mne trochu rozladilo. Po vzoru Björnara Valstada jsem začal tanec mezi skálami a kořeny a předběhl tak poměrně dost lidí; dolů jsem běžel dle intuice zvyklý z botů s hřeby a kupodivu v silničních botech nebyl takový rozdíl. Následovala moc hezká část podél Vltavy až do poloviny tratě; míjeli jsme kamenitá pole včetně Čertových schodů, které jsme si s Kamčou dopoledne v klidu prohlédli. Tempo parádní a připomínalo mi to trochu pražskou zimní ligu, kdy se běží prestižně v balíku a nikdo nedá nic zadarmo.
 |
| Čertovy schody a v pozadí řeka; kousíček od tratě trailu |
To hezké ale vždycky jednou skončí a musí se začít stoupat, což není můj šálek espressa. Nálada se změnila za poslední občerstvovačkou, kde v dálce zahlédnu před sebou Martina od Pavly Havlové. Ha, toho musím dát! Dobíhám jej záhy, nicméně ve sjezdovce nejsem schopen jít pěšky stejně rychle a musím vše dohánět v seběhu.
Pak následuje výstup ke stezce a průběh Stezkou korunami stromů. Nemilosrdně jsme závodili a turisté nás hlasitě hecovali, do čehož pořadatelé neustále pískali píšťalkami. Což mi zvedlo adrenalin a navzdory tomu, že v nohách jsem měl 90 minut, vrátilo mne nadšení do mladických let. Seběh jsem zahájil ostře, ale pak jsem zjistil, že kopcům není konec; zbýval ještě výběh/výšlap na Kramolín, kde jsem krutě vytuhnul a dost lidí se ke mně přiblížilo.
 |
| Výběh schodištěm, seběh spirálou a stezkou mezi stromy |
Dolů jsem se snažil, nicméně tuhé nohy mi vystavily stopku, což byla škoda, protože seběhy jsou asi moje skutečná komparativní výhoda. Necelý kilometr před cílem mne předbíhají dva borci; nedá se nic dělat, zrychlit opravdu nejde.
Dobíhám za 1:57, deset minut za Kamčou. Ta je poměrně dost překvapená, protože ode mne čekala ryzí turistiku. Přitom je fakt, že jsem nejvíc ztratil ve výbězích v druhé polovině trati; ještě v polovině jsem měl v jedné chvíli Martina na dohled a ten údajně běžel v té chvíli s Pavlou Havlovou, která se s Kamčou pak tepala téměř až do cíle.
Kamča zvítězila, což tentokrát nebylo tak samozřejmé. S tréninkovým mankem v kopcích, velmi málo kilometry v posledních měsících a debaklem z kvalifikace na Zadově se na této trati opravdu nečekalo. Samozřejmě hlavně potěšil skalp Pavly Havlové, která pojede na MS ve vrchu. Parádně zaběhla i Míša Králová; výsledky ukazují, že doběhli společně s Alešem jen 20 minut po mně.
 |
| První vyhlášení (ženy do 34 let), předtím než přišla Pavla Havlová |