Sourozenci

Domino

Hlídání Aličky dokáže zaměstnat i mozek

Šárka, úterý podvečer

Téměř 30 stupňů, téměř absolutní vlhkost, nohy jak morové sloupy. Tepovka je důkaz pro Kamču, že se s Fredem nechodíme zašít někam na pivo.

Reklama neumírá ani v časech krize

Hospodářek nové šaty

Koupil jsem po nějakém čase přebarvené Hospodářské noviny, motivované zřejmě škrtáním nákladů v době krize. V cukuletu jsem jimi prolistoval (čte se to stejně rychle jako Metro či 24) a přináším pár dojmů z překabátění:

• den staré burzovní zprávy
• staré záznamy z blogů (večer jsem četl totéž)
• rozmazané barevné tvářičky žurnalistů, kteří mne nezajímají, zajímá mne text
  
• vzájemně se přebíjející fonty, písmo a velikost nadpisů zcela nevhodné pro seriozní týdeník
• fotografie se snaží nahradit kriticky absentující text
• nepochopil jsem, co je graficky reklama a co už ne

Co mi opravdu nadzvedlo mandle, byl "průzkum" o přijetí nového kabátu mezi čtenáři. Údajně se nelíbí jen 31% čtenářů. Na 5 pochvalných či neutrálních názorů byl 1 kritický. Den předtím jsem přitom na iHNed pečlivě četl diskusi, kde žádný čtenář neměl pochvalný názor, byly pouze kritické (ok, připouštím efekt sebevýběru).

Podle mne je škoda, že právě Hospodářské noviny chtějí páchat sebevraždu. A to z toho důvodu, že noviny přinášejí nejen věcnou informaci, ale i strategickou informaci. Je důležité nejen to, co píšou, ale i to, kdo je čte, protože pro čtenáře je potřeba koordinovat se s ostatními čtenáři. V byznysu, politice a akademii to platí dvojnásob. Koordinace není jen o tom, o čem se pak lidé baví ve volném čase, ale hlavně o tom, co pak vím, že i konkurence ví.

Co to implikuje? Že prodejnost nezávisí jen na struktuře nabídky. Závisí i na očekáváních čtenářů, související s obecným používáním média ostatními. Pokud jsou vysoká, lidé čtou; pokud ne, nečtou. Jakmile redakce prestižního média udělá změnu, která změní očekávání, riskuje, že prodejnost klesne bez ohledu na obsahovou změnu. Naopak redakci horšího média nezbývá, než podniknout re-launch, který bude především a prvé řadě zaměřen na vybuzení očekávání o čtenosti ostatními. Případ Hospodářek ale bude spíše případem prvním, nechtějí-li jít ovšem do střetu s MF Dnes, který jednoduše nemohou vyhrát.

Ted Bergstrom, špičkový kalifornský ekonom, se zabývá koordinačním efektem médií ohledně odborných ekonomických časopisů a jeho výsledky stojí za zkouknutí. Upozorňuje, že koordinací očekávání akademiků odbornými médii vzniká obrovská renta. Pouhý koordinační efekt napomáhá budovat tržní sílu, a v akademii (se systémem citací) to platí ještě o chlup více než u normálních časopisů a novin.

Mediálně slavná univerzita

UK je poslední dobu mediálně slavná. Vede zákopovou válku s ministerstvem školství o reformě řízení vysokých škol, další frontu má otevřenou ohledně reformy vědy a dokonce chce zavést školné, pardon, zápisné. A nyní se dokonce účastní i předvolební kampaně - podívejte se na kandidátku ČSSD na 14. místo, kde je "výzkumník a pedagog FSV Univerzity Karlovy". Po únavných diskusích by se chtělo triumfovat: konečně pořádné PR pro FSV!

Anebo shlédněte klip komunistického ideologa M. Ransdorfa, kde se za ním objevují dlouhé záběry Karolina. Ten klip je mimořádně nechutný tím, že komunisté si osvojují Jiřího z Poděbrad, husity a evropské protestantství. Celkově jsou klipy otřesné a mnohdy nádherně kontraproduktivní, například když se pan Macek chlubí v Evropském parlamentu, že důležité věci se dojednávají v kuloárech a že je nutné především mít kontakty. To určitě udělá na voliče dojem.

Tre Cime di Lhotka di Beroun

Až po dvou letech a jen díky kolegovi v práci (díky, Karle) jsem zjistil, že nejbližší prostory od našeho bytečku jsou vskutku zmapované. Chybička vznikla tím, že v T-mapách jsem automaticky hledal mapy po roce 1990, čímž mi unikly skvosty z poloviny 80. let. Jedním z nich jsou Čertovy rokle, na nichž jsem dnes podnikl lehký přeběh přes tři špice (drei Zinnen či-li Tre Cime): jedna se zove Na Malé Vráži, druhá Hřeben, třetí jsem jméno nenašel. Čtvrtý vrchol (vpravo nahoře) sice není špice, ale paradoxně je nejvyšší a naleznete zde Rozhlednu u Berounské Lhotky s výhledem přes Křivoklátsko, Český kras a Brdy zároveň. Doporučuji.

Kounovské kamenné řady

Kamenné řady jako od Carnacu jsou jednou z hlavních keltských památek západních a vlastně celých Čech a dělají poměrně pěkný dojem. Ideální cíl pro odpolední procházku po náročném dvojzávodě, které bylo upalování po lese hrozící úpalem.

Následuje mapička rozložení kamenů (20 řad, každá cca 250 metrů), několik astronomických detailů následuje zde.

O závodě samotném píše více sestřička drahá na webu jediného oddílu, co má reklamu v televizi (Cetebe).

A zde Alička na největším kameni s názvem Gibon, ze středu řad směrem na Gibon je vidět východ slunce při letním slunovratu. Tak co, oslavíte letos slunovrat?

Beroun-Svatý Jan p. Skalou-Solvayovy lomy-Rudná

Provádím repete čtvrtečního výletu s vláčkem Tomášem (i když motoráček vypadá spíše jak hranatá mašinka Toby). Tentokráte z Berouna jdu přes Svatý Jan pod Skalou, pak brutálním kopcem (Hubba Bubba by mne dnes znovu nemilosrdně pokořila) a zabočuji doleva směrem k Solvayovým lomům. Kochám se u upraveného lomu Barbora. Budiž chvála nadšencům, ze Společnosti Barbora, co se o něj starají!

Do oblasti Barandových jam by se myslím měla mrknout repre; kde jinde 20 km od Prahy jsou vápencové závrty, strže, svahy a to vše pod saigonskou pokrývkou? Lepší než jezdit na Silickou planinu.

Míjím kamenolom u Branžových lomech a pak už jen lovím poslední fotku otakárka fenyklového. (Foťák nebere karty, takže na výletě jsem omezen 10 snímky...) Zdař bůh příště!

K čemu je ekonomie?

Tradičně se říká, že kvalitu ekonoma poznáš podle stavu jeho investic. Ne že bych tomu věřil, nicméně nutnost uložit někde pár korunek připravených na splátku hypotéky mne začátkem března donutila zahrát si ruletu s obligacemi.

Jaký že jsem tedy ekonom, pardon, spíše spekulant? Podle grafu zatím chválabohu dobrý. Jaké je poučení? Neváhejte a čtěte mé odborné práce! Tenhle graf jednoznačně říká, že musejí být kvalitní.

Beroun-Rudná

Rodina odjela pryč a proto využívám náležitě slaměného vdovství. Odpoledne nasedám do motoráčku na Beroun, za 20 minut se dohrkám do Berouna-Závodí (vzpomínám na kultovní běh na Karlštejn), a za dalších 90 minut se dohrkám po svých zpět. Cestou jsem šel přes nové golfové hřišťátko, bylo moc hezké skákat přes bunkry a lízat podrážkami perfektně střižený green.

Židovské pece

Vyrazili jsme napříč Prahou nejprve autem, pak metrem, pak pěšky, pak tramvají a to vše kvůli pár minutám lítání po parku. Šlo o Pražský přebor ve sprintu na Jarově, kde bydlí Tomík, ten ale paradoxně jel v ten samý čas běhat zase na tu naši stranu Prahy.

Židovské pece: zní to dost antisemitisticky, ale koneckonců mezi kolegy na UK je teď módou ukazovat se s extremisty (anebo extremisti mají módu ukazovat se na UK?). Ale bez obav, nakonec se neběhalo ani po vlakovém nádraží či přilehlých brownfieldech, ale po čistě vyžehleném parčíku.

První z nás doběhl Fred a když řekl, že to bylo bez mapování, tak se tomu dalo docela věřit. I tak člověk něco ponechal, což vysvětluje Kamčino 6. místo z 50 (před ní dvě repre) a moje 46. místo z 91. Nicméně pro Kamču je to asi čtvrté proběhnutí po půl roce.