Česká veřejnost je mimořádně ostražitá vůči rentám, apanážím a výsluhám bývalým exponentům. Vzpomeňme na vzrušující diskusi o tom, jaké služby a výsady má mít k dispozici odstoupivší prezident. Podráždění vyvolávají ale i nevinné návrhy, například umožnit ex-členům Senátu, tzv. „doživotním senátorům“, volný vstup do dotované kantýny. V této atmosféře je návrh bývalého letce na lyžích, Pavla Ploce (ČSSD), poměrně velký „úlet“.
Za druhé by šlo o dvojí dotaci. Příspěvek k důchodu by byl ekvivalentem vyšší odměny za olympijskou medaili. Pokud je toto cílem, nechť je řečen explicitně a podroben veřejné diskusi.
Za třetí, což je možná nejdůležitější, příspěvek je vysoce nespravedlivý k jiným sportům. Už dnes stát a ČSTV masivně podporuje malé olympijské sporty, například sdruženáře, které jsou z hlediska početnosti a nedávných úspěchů poměrně bezvýznamné. Málokdo si uvědomuje, že označit sport jako olympijský dnes znamená dramatickou výhodu finanční i co se týče marketingových možností, bez ohledu na jeho rozšířenost; proto není důvod dále rozšiřovat mezeru mezi olympijskými a neolympijskými sporty.
Za čtvrté, starat se o úspěšné a zasloužilé by měl především dotyčný svaz samotný. Největší užitek z důstojné existence olympijské legendy mají právě její následovníci. Dotyčný svaz by proto měl hledat zdroje na vlastní půdě. Když to nedokáže, jde o jeho nedostatek, ne chybu naší společnosti. Možná ale sport trápí zásadnější problémy; právě úsek skoků na lyžích by neměl lobovat skrze svého poslance o penze svých reprezentantů, jako spíše o to, aby se reprezentanti vůbec penze dožili, a to ve zdraví.
Publikováno ve zkrácené verzi v Hospodářských novinách.