Vražda krále Gonzaga

Některé hry se časem stanou nečekaně - až prorocky - aktuální.

Příležitost zajít na další hru Dejvického divadla se nečekaně objevila dva týdny po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. O samotné hře jsme si v době rezervace neuměli představit, jak intenzivně bude bít do tepu doby; jakkoli je už téměř pět let stará.

Vražda krále Gonzaga je divadlo velmi netradičního formátu. První polovina hry je vystavěna na základě zápletky známé z Shakespeara: Hamlet zadává hercům úkol, aby sehráli představení Vražda krále Gonzaga s několika úpravami, které jim tam připíše. Chce takto předvést hru, která zrcadlí zločin a věří, že viník se pod tíhou divadelního zážitku prozradí. 

Zde zápletku herci používají k introspekci na řadu témat. A když myslím řadu, nemyslím tím jednociferné čístlo - v anonci hry na webu divadla si autor klade hned 58 otázek. Netradiční formát, jehož účel není od počátku zcela zřejmý. Nicméně introspekce na řadu témat, například "Můžou herci Dejvického divadla být jiní než jejich mediální obraz" jejich věrné fanoušky samozřejmě nemohou než zaujmout. 

V druhé polovině přichází pro ty z nás, co nečteme nic o obsahu hry předem, překvapivá zápletka. Režisér Jiří Havelka nechává herce zahrát dokumentární drama o zavraždění Alexandra Litviněnka. Několik týdnů po zahájení ruské války je to téma až mrazivé a sledovat hru je jako číst si v aktuálním vydání novin. Uvědomit si, že toto není hra, ale autentická skutečnost (veškerá fakta pocházejí z vyšetřovacích záznamů) a že tento příběh je o hmatatelném a až nečekaně čistém zlu, znamenala, že jsme si z divadla odnesli tentokrát něco úplně jiného, než jsme čekali.

Jarní sezóna Alice: I. díl, atletika

Neškodí se ohlédnout za jarem a připomenout si Aliččinu úspěšnou jarní sezónu. (Díl 1.)

Halové MČR žáků a žákyň, 1500m: Těsné 6. místo za svoji oddílovou kolegyní. Čas 5:03.74 je mimochodem lepší než Kamčin osobák na dráze (mimo halu, kde je 4:41). Alici se podařilo dost razantně zlepšit svůj čas a hlavně dostat se ve své kategorii na velkou bednu na atletickém MČR - a to se počítá. 

MČR v přespolním běhu: Dalším kamínkem do mozaiky pěkných výkonů bylo MČR v krosu v Táboře. V zámeckém parku bylo na startu neuvěřitelných 98 žákyň. Na trati se běželo neskutečně rychle a Alice se podařilo doběhnout 12. a to v čase 11:38. Porazilo svoji velkou soupeřku, která jí ještě před pár lety utíkala o několik parníků (Daniela Mandíková) a také například šikovnou orienťačku Haničku Vítkovou.

Jarní běh Olympu: Velkou radost si Alice udělala vítězstvím na krosu ve Stromovce, kde dříve tradičně vítězila Kamča. Čas 8:26 na trati 2200m pro nás především znamenal, že jsme celý večer trnuli, kdy už konečně přijde z vyhlášení výsledků.

Hop a je tu lidoop

Alici se poté podařilo uzmout pět dalších vítězství a dvě další medaile na závodech v Praze, a to hned v pěti disciplínách: 800m, 1500m, 1500m překážek, 3000m, tyčka. Určitě za zmínku stojí osobák 2.40 v skoku o tyči skočený prakticky z nulového tréninku. Vtipné byly zejména její "dvojboje", kdy po sobě těsně následoval běh a skok o tyči a závodní pole na tyčce dost záviselo na tom, jak se zrovna časově vyvíjely běžecké závody.¨

A nakonec perlička a hádanka nakonec - kohože to napsali ve Stromovce na diplom, když Alička získala 3. místo na Přeboru Prahy? 

Těžké jest překročit stín svých rodičů...

Fousek 25.4.2020 - 11.6.2022

Dnes ráno odešel za Chloupkem do pískomilového nebe i Fousek. Hodně se mu stýskalo po vybírání blech a tak si přesně po dvou týdnech rezolutně řekl, že v nebíčku mu bude podstatně lépe.

Chloupek a Fousek byla nerozlučná dvojka. Pravidelně si navzájem čistili kožíšky. Odpočívali spolu doslova na jedné hromadě. Zahřívali se a dodávali si i pocit bezpečí. I když se občas škorpili o oříšky a další laskominky, nakonec se vždycky dokázali bratrsky podělit. Když dostali něco většího, zahryzli se každý do opačné strany a tak se o úlovek nemuseli přetahovat. A to platilo i pro ruličky toaleťáku, oblíbenou to kratochvíli pískomilů.

Doplňovali se i osobnostně. Chloupek byl kliďas, více šedý a drobnější konstituce. Nechal se nosit na dlani, odkud se rozhlížel po okolí. Fousek byl z více divokých vajec, měl více pískovou srst a byl o něco mohutnější. Také neměl moc rád Markovu pozornost - když si ho vzal do ruky, dost často škrábal a neváhal ani kousnout vetřelce do prstu.    

Fousek byl také větší průzkumník - několikrát nám vyskočil z nedokonale zabezpečeného akvária a pravidelně nám předváděl divadlo v podobě nekonečného hrabání ve skleněných rozích; až jsme si říkali, že to sklo jednou rozhrabe. 

Je moc hezké, že se rozloučili těsně po sobě a že mohou spolu (a i se svými blechami, které si doufám odnesou k ostatním pískomilům) i nadále trávit čas.

Chloupku a Fousku, doufám, že jste si to s námi užili tak, jako jsme si to užili my, a že vám ani nevadilo, když jsme vás občas převezli do studené chalupy (kde jste ale měli horu sena na zahrabání).

Díky za Vaši společnost!

Chloupek 25.4.2020 - 27.5.2022

Včera se s námi rozloučil Chloupek, který nám během covidu dělal výborného společníka. 

Přejeme mu, ať si užívá pískomilové nebe, ať má v něm spoustu oříšků, bobulek a větviček na hryzání a hlavně ať má spoustu kamarádů, kteří mu budou vybírat breberky z kožichu. 

Chloupku, myslíme na Tebe!

Fousek, dospěláci a děti

Marek a Majda jako Jožinové z bažin

Nestává se úplně často, aby se ve zpětné vazbě k závodu objevilo "... tenhle stavitel by už nikdy neměl nic postavit". 

Když jsme děti hlásili na nepodstatné a v zásadě okrajové kategorie D12C a H14C v rámci Českého poháru a Žebříčku A v Krušných horách, čekali jsme, že je čeká točení se v bílém lese na průsecích od lesní techniky a pak hurá s kopce dolů na shromaždiště. Ve skutečnosti si stavitelé řekli, že děti nemohou okrást o zážitky z bažin Krušných hor a nechají je okusit divočinu bez příkras.

Mareček jako čerstvý držitel 7. kyu - žlutého pásku v karate se nebezpečenství nezalekl. První den dokonce vyhrál v čase 68:24 (ano, dokončili pouze dva). Majda se vykoupala v bažině po pás a přišla s mapou, která vypadala, jakoby jí na ToiToice došel toaletní papír. 

Vykoupat se v bažině, to byl jen slabý čajíček vůči druhému dni.

V neděli se stavitel rozhodl, že si děti užijí úplně stejnou oblast, kde běhala elita a další hlavní kategorie. I nejmenší kategorie D10C a H10C měly postup kolem kleče s bažinami, kde se pak šířily zkazky o zapadlých dětech a hledání ztracených bot v bažinách. (Dominik, kterého jsme vezli, ztratil v jedné bažině obě dvě, aby je pak po několika minutách úspěšně vylovil.) Marek měl v H14C K1 stejnou jako D21E a K2 stejnou jako H20A. Majda měla v D12C K1 konec vodoteče, přičemž D21E měla o kousek dál posed. Naštěstí startovní pole v těchto kategoriích se v lese potkávalo a děti šly spolu jako na táborovém výletě. ("Hele, já ještě nemám pětku, nepočkáš na mne? Ne, já závodím! Tak já na ni kašlu.") Naštěstí to Majda i Marek vzali jako stezku odvahy a dobrodužství si užili. 

Nedělní výsledky nahradí jakékoli komentáře:

D10C

1. Růžičková Zuzana         KSU1250 82:36
2. Kozáková Zuzana TBM1352 101:01 + 18:25
3. Teringlová Veronika         VCB1251 109:56 + 27:20

+ 3x DISK

D12C

1. Šunková Sára         LOU1051         73:01
2. Gregorová Magdalena DKP1158 79:00 + 5:59

+ 2x DISK

D14C   2x DISK

H10C 

1. Binar Vít                     STE1201 70:37
2. Křenek Martin             VPM1301         73:45 + 3:08
3. Rauch Tobiáš             VPM1300 98:54 + 28:17
4. Beran Matouš             LBE1301 101:59 + 31:22
5. Šunka Hubert             LOU1200 108:08 + 37:31
6. Kolín Jonáš             JIL1500 115:43 + 45:06

+ 1x DISK

H12C

1. Janata Matěj             TJN1111 46:13
2. Lučan Ondřej             LPU1101 62:26 + 16:13
3. Kozák Vojtěch             TBM1101 64:53 + 18:40
4. Jedlička Josef             VPM1102 74:32 + 28:19
5. Štěrba Lukáš             SKV1001 82:44 + 36:31
6. Kapoun Jáchym     LBE1002 105:54 + 59:41
7. Křenek Jan             VPM1101 153:54 + 107:41
8. Ševčík Vít             ONO1100 165:59 + 119:46

H14C

1. Lučan Matěj             LPU0903 98:48
2. Gregor Marek             DKP0914 110:20 + 11:32
3. Růžička Matěj             KSU0901 157:01 + 58:13
4. Kapoun Matěj             LBE0801 177:07 + 78:19

+ 2x DISK

Byla to zkrátka pomsta veteránům, kteří tahají své ratolesti na Áčka a ještě k tomu si někteří dovolí lézt na stupně vítězů v elitě, že Osine a Zdenčo. V každém případě ale všem doporučuji West Cup na konci prázdnin, protože podobné prostory v Čechách stěží najdete (nejblíž je snad jen prostor u Klikvové louky nad Bedřichovem).

Vina a Terapie

Rozkaz zněl jasně. Zamluvit lístky do Dejvického divadla. Nebyl čas lámat si hlavu, na co a na kdy. Ano, rovnou dvě dávky.

První dávkou byla Vina od Daniela Majlinga, který napsal již třetí hru přímo pro Dejvické divadlo (z nichž nezapomenutelný je především Ucpanej systém). A protože ji režíruje Ivan Trojan, jde o esenci Dejvického, jak ji má člověk zažitou a pod kůží. Nápad spojit s Utrpení mladého Werthera s vlastním příběhem hereckého souboru je navíc nápad, který odpovídá civilnímu herectví a navíc si podobný nápad (divadlo na divadle) už dříve vyzkoušeli v Karamazovech. Jakkoli je příběh hodně vážný, opět dojde i na drobné odchylky od běžného divadelního "protokolu", které rozptýlí a vlastně i umožní soustředit se více na hlavní poselství.

Goethe velmi dobře seznal, co se odehrává uvnitř "zelených vdov"

Martha Issová a Václav Neužil ve Vině skutečně předvádějí souhru, na kterou se člověk vždycky do Dejvického náramně těší. Možná jde o to, že oba herce už člověk má zažité v tolika situacích, že ho při každém dalším představení potěší, že kamínky do sebe skutečně zapadají. Zcela skvělý je ale i Lukáš Příhazký. Nejsem si stále jistý obsazením Tomáše Jeřábka, ale v tomto případě mu role provokatéra výborně vyhovuje. 

Terapie je naopak až experimentální divadlo, kterým si Dejvické zkouší prošlápnout více melancholickou a poetickou cestu, než by se od něj tradičně čekalo. Jde o autorský projekt choreografa, tanečníka a režiséra Petra Zusky. Experimentem je snaha spojit poezii s činohrou, tancem, hudbou a zpěvem. Musím se přiznat, že jakkoli nešlo o vyloženě nepřístupné divadlo (čili bolehlav), probíhalo v úplně jiné dynamice, než na kterou je člověk zvyklý. Zejména tanec ale byl impresivní a i když celek mohl být trochu nesrozumitelný, jednotlivé prvky nakonec rozhodně stály za vidění.

Hlavní role: Pavel Šimčík a Klára Melíšková (v roli, která jí odpovídá mnohem lépe než být komisařka v české kriminálce)

Terapie je skvěle obsazená a je zážitek vidět, co za tanečně-gymnastické kreace na sobě (jednotlivě i navzájem) herci zkouší, ale v 90 minutých přízraků je až moc nejasných a záměrně zastřených obrazů. Velmi vysoko ale hodnotím nápad se složitými vzájemnými přesuny herců, které byly až baletními kreacemi, a samozřejmě bohaté obsazení, přičemž se ukazuje, jak skvěle do souboru zapadá Vladimír Polívka.

Není Gregorová jako Gregorová

Pěkným výkonem 5:14.27 na 1500m získala Alice 3. místo v Přeboru Prahy starších žákyň. Jak ale dokazuje fotografie, v hale ve Stromovce žádnou Alici Gregorovou neznají - pokud mají někoho z naší rodiny vyhlásit, pak jedině Kamilu Gregorovou.  

Je to Kamila či není? Před očima se nám mění...

Nepochybuji ale, že ve Stromovce i jinde se rychle přeučí a že to bude naopak Kamča - pokud se jí povede nějaký závod - kdo si bude domů odnášet dvojitý diplom. 

A ještě dodatek: Díky umístění v Přeboru Prahy mohla Alice startovat na halovém MČR žáků a žákyň. V čase 5:03.74 si dnes (v sobotu 26.2.) doběhla pro parádní 6. místo.

Tatcoin

Dnes jsme zavedli novou měnu pro domácí práce - tatcoin. Tatcoin je ryze papírová měna, krytá moji autoritou a moji peněženkou. Kurz TAT-CZK ještě není dán, ale zatím to vypadá na 1:5. Zatím má tatcoin velký úspěch, ale uvidíme, zda jeho popularita vydrží, až si děti uvědomí, že na našem domácím zařízení máme doma k dispozici kopírovací mód.

Autor tatcoinu: Marek Gregor, 2022

P.F. 2022

Do roku 2022 přeji všem odvahu, rozvahu, a hlavně ne nadváhu

Implikace

Dnešní rozhovor po krosu na dostihovém závodišti v Chuchli:

• "Hele Alice, tvoje mamka porazila tvoji trenérku."
• "No a... to přece vím."
• "A víš co z toho vyplývá?"
• "Co???"
• "Jelikož svoji trenérku posloucháš na slovo, nezbyde ti teď než poslouchat na slovo i svoji maminku."