Re: Beijing 2008

Lidský červ: když jsem jako malý klouček narazil na toto spojení ve sci-fi knížce, tak mne to pokaždé zarazilo... Proč nás galaktické stvůry vidí jako hmyz? Pochopil jsem až později, při pohledu na spartakiádu nebo na odborářskou demonstraci, už nevím. V každém případě lidské červy cítím při každé masové sportovní akci, při olympiádě především.

Sport je dnes dominantní plebejská zábava, i tak mi ale říká hodně. Právě na sportu se nejlépe ukazují trendy doby: globalizace, prosazování anglicismů, ekonomika superhvězd, kooperace versus konflikt a možná v případě poslední olympiády i "střet systémů". Díky totálnímu zmasovění ale nechápu atraktivitu olympiády pro diváka na místě. Vždyť se musí cítit jako cvičenec na zahájení - významem limitně blízký nule, zaměnitelný, anonymní, něco jako vojín v severokorejské armádě.

Jaký rozdíl vůči neolympijským sportům, například orienťáku. Tam, když chcete přitáhnout diváky na mistrovství světa, musíte nabídnout závody pro veřejnost, stejně atraktivní jako mají elitní závodníci. Umíte si ale na olympiádě představit, že po finále juda se na tatami vrhnou japonští amatéři, do smrtícího vodního kanálu čeští vodáci a kordů se ujme trojice Francouzů (ve skutečnosti samozřejmě budou čtyři)?

Olympiáda je dnes TV show, designovaná pro diváka před placatkou. Pro TV show není třeba okolí, genius loci, historie, dokonce ani diváci, protože jejich tleskání může jít ze záznamu, stejně jako v amerických komediích. Proč potom táhnout celý tenhle cirkus do malého evropského města? Pokud olympiádu 2020 v ČR, pak v Mostě. Olympijská vesnička vyřeší problém Chánova a stavba závodišť revitalizaci severočeských brownfields. Za takový projekt se rád podepíšu, bude-li financován ze soukromých peněz. A rád se takové olympiády zúčastním; samozřejmě jen pasivně, jako červík před placatkou.

Ålandské ostrovy

Minulý týden jsem strávil přesunem Rudná - Ruzyně - Helsinki - Turku - STOP - Mariehamn - STOP - Turku - Helsinki - Ruzyně - Opletalka - Jindřichův Hradec - Rudná, takže záznam z workshopu na překrásných Ålandských ostrovech přichází až nyní. Postřehy heslovitě, o ostatním nechť hovoří obrázky:

• denně až 5 káv - každá 100ml - nabourá biorytmus i mamutovi
• polovina Finů jsou přiznivci heavy metalu a druhá polovina je malinko extravagantní, řekněme něco jako Minna Kauppi
• v hotelu v Turku měl klíč podobu plastového děrného štítku, módní policie hlásí "chic retro klíč"
• podíval jsem se do Turku po roce a půl, a nemůže si nevzpomenout na tehdejší "sauna party", jednoznačný zlatý hřeb tehdejší konference
• profesor Turnovec kdysi od politologů slyšel termín "empirical impression"; já zase zaslechl "analytical narrative based on theory", rovněž pěkný nesmysl
• celkově pěkná akce, přátelská a otevřená, s výborným počasím a výbornou místní kuchyní

Desetipatrový trajekt Helsinki-Stockholm byl úchvatný, poslední patro vyhrazené pouze pro konference.

Ostrovů je habaděj, ale nejsou na prodej, nejste-li místní.

V přístavu v Mariehamnu kotví nejedna dobová plachetnice.

Ostrovy mají sice jen 27 tisíc obyvatel, ale zvláštní status v rámci Finska a k tomu vlastní vlajku.

Pohled pět minut pěšky z centra

Hrad nedaleko Tudjö, kde jsme strávili pozdní odpoledne ve vinařství (podávalo se jablečné víno a místní calvados, zvaný ålvados)

Místní verze májky, pro mnohé překvapivá tradice

Obligátní větrný mlýn

Šedý vlk tvrdí muziku

Echt robota: asi tak bych popsal dnešní výběh se Šedým vlkem na klasické tour v Šárce. Mediálně odepisovaný sparringpartner nasadil na 45' okruhu tempíčko peklíčko, na které jsem měl ráznou odpověď jen v kopcích - pochválena budiž dovolená v Krakonošově zahrádce. Šáhl jsem si nezřídka i do červené zóny (TF>173), průměr TF166 je pro orienťáka na tvrdém povrchu (= hlemýždě) solidní. Ale to hlavní: celé to naše divadlo skrápěly nekompromisní provazce deště. Soupeři na MČR v klasice, těšte se!

Téměř polovina výběhu nad TF170, k tomu netřeba komentáře.

Nesmím zapomenout na excelentní servis: po doběhu následoval opulentní oběd od Radky, semifinále 100m v Beijingu, vyprání mého prádla a odvoz k nám na periferii. Šedý vlku a Radko, díky.

Běh z Jánských lázní na Černou horu

8,6km asfalt, 650m převýšení. Člověka, co tohle neběhá, si tu zažije docela předkus. Koneckonců, při kterém závodě na silnici se běží poslední kilometr za 7:37? Výtečný článek k tomu sepsal - jako ostatně vždy - zatracený lampión Martijan. Dodal bych: ano, bylo to drsné, ale spíš než kopec mi vadili hekající, smradlaví veteráni jakoby běžící svoji poslední štaci. Karikaturou sportu byl i eurokomisař, který na závod přikápnul nějaké ty špidlíky:

Porazil jsem Kamču, takže dojmy nakonec pozitivní. A navíc zážitky nemusí být pěkné, hlavně když jsou silné.

Čas? 48:21, netřeba řešit, že mne Marta Fenclová/Vlčovská ometla o 6 minut. Po doběhu se čepoval Krakonoš, výhledy epesní a cesta zpátky Černohorským expresem by sama o sobě stála za startovné.

OO.cup 08 mementa

Hubánek mne na svém bločku pěkně poprosil o zprávičku z OO Cupu 2008 a jako nejaktivnější CTB blogger ji má mít. Jak je ve slovinském mapovém pekle již tradicí, šlo o natolik nebeské závody, že pro ně mediální mrtka průměrného kalibru ani nemá slov. Zdržím se chvalozpěvů; nechť haleluja pějí výřezy z map:

E1: Zde to chtělo mapový buddhismus - zcela se oprostit od okolí a jen číst mapu. Vyplatilo se to, na kondici vůbec nezáleželo. Ono, kde jinde se stane, že by K1 byla 70 metrů od startu?

E2: Průměr 13'/km stále dával slušný čas. Zákeřná byla změna tempa; jakmile se člověk rozběhl, okamžitě to někde zařízl jak s Husqvarnou.

E3: V kontextu předchozích etap běžák. Ostatní zrychlili a moje snaha jít pomalu a čistě dopadla tak, že jsem splnil jen ten druhý cíl.

Chorvatsko: do Evropské unie, a hned!

Po pěti dnech krásného krasového závodění, domácího pršutu a toulkách po Slovinsku jsme vyrazili směr Chorvatsko. Na tři dny jsme se usídlili na Krku, v městě Krku, na kempu v olivovém háji, které člověku zkrátka nemůže lézt krkem. Relaxace v piniovém stínu, čištění pokožky mořskou vodou, zátěž přepnutá na OFF, jen hlídání Alí - asi tak lze nejlépe definovat slovo "dovolená".

Co říkáte, nejsou ty moje holky nádherné?

Penzión 3x a dost

Nedaleko italsko-chorvatského pomezí, kde jsme pobývali během OOCupu, si slunce pohrávalo s nezapomenutelnými výhledy přes slovinské vinice a vápenná pohoří.

Nazývat věci pravými jmény...

Momentky z Olomócka

Na shromaždišti

Na koleji

Stylový výhled na start MS ve sprintu - ze zahrádky restaurace na Horním náměstí

Hanáckó festival

Na rozdíl od rádobypatriotů, co WOC sledují z WC, v lepším případě na ČT4 či skrze online přenosy, jsme obětovali cenný týden svých životů k podpoře českých barev a vyrazili na Olomócko. K tomu patřila i účast na Orienteering Festival (OF = Občanské fórum s lampiony).

E1. Čechy pod Kosířem, kam jsme se vrátili od doby PWT 2002. Zámek stále stejný, jen o maličko víc zchátral. Takže volám: moravská (tj. německá) šlechto, zpět! Zámecké schody, po kterých se neustále couralo tam a zase zpátky, dostaly od hřebů nový kabát. Klasika stravitelná, snad až na tupolevový postup 2 km přímo po cestě. Na ní jsem pochopil, že když člověka na silnici něco přejede, aby se to posléze zastavilo do chůze, není to porouchaný Velorex v barvách LPU, nýbrž Marta Vlčovská/Fenclová. Bulharsko jinak poprvé ukázalo, že bílý les může mít podobu metrové trávy s klackama, kterou je lepší oběhnout hustníkem.


E2. Až nečekaně hezký podmáčený terrenget Long Q, nakonec o dost zajímavější než Long F. Klacíky, hustníky, melírky, bahínka, vše co by Hubánka těšilo ale co Sosáka poslalo do zapomnění dějin. Několik postupů jsme sdíleli s ženami na Long Q (jen obrácený směr), pak jsme měli i pár dalších společných kontrol. Opravdu zajímavé je srovnání mapy s mapou WOC, naše byla detailnější, ještě že nemusíme běhat na těch generalizovaných IOF-paletách. Když jsem po závodě říkal soupeřovi, že celkově to bylo fajné, bylo mi opáčeno - no jo, to jsou ti z Vysočiny, ti se tu cítí jak doma. A taky jo. S K. nám úplně přesně vyšel plán sejít se na K5 a běžet spolu až na K7, kvapným prosvištěním hustníku ve stopách reprošek jsem získal doma respekt. V závěru byla K doběhnuta švýcarskou ex-reproškou Sara Gemperle, což K. kvitovala slovy "... aspoň jsem si při jejím tempu odpočala."

E3. První middle, pro mne ale ve vedru a v únavě nekonečná štreka. Kdosi z Liberce vedle nás mluvil o běhání "po smeťáku", mně se menší část svahu líbila, ale zblitek už vůbec ne. Revize mapy špatná, např. chyběly průseky ke kontrolám. Za opravdu závažnou chybu bych ale považoval to, že mapový start byl vyznačen 6 vrstevnic nad reálným startem, přičemž ke K1 to bylo 6 vrstevnic dolů. Takže málokdo doběhl až k mapovému startu, pokud nemusel. Tenhle test férovosti byl úplně zbytečný a hned na začátku mne dostal do bulharské nálady.

E4. Middle Q+F. Závodili jsme v sousedním terénu, řekl bych, že v řadě partií i hezčím než WOC. Zejména horský vršek na začátku byl krásný a brutální zároveň. Měl jsem jedinečnou šanci se vyvézt s Tedíkem, suverénem H21A, jednoduše jsem mu ale vůbec nestačil. Opět mne překvapilo (stejně jako na České Kanadě), že stavitel se nedívá do okolí kontrol, my měli na K17 úplně identický, nezmapovaný kámen, jen o 15-20 m severněji. Však byl už notně ochozený. Celkově balzám na duši po (a před) bulharskými sajrajty.


E5. Když se pokouším tuto etapku posoudit co nejobjektivně, vychází mi, že byla opravdu hnusná. Tráva do výše brady, ostružiny, marast i ve skalách, jinak primitivní obíhačky a k tomu tři prudké kopce. Middle na 57 min, hmm... (vítěz za 43). Z Albánie mi tu chyběly jen bunkry, kterých je v Albánii údajně rekordní množství na jednoho obyvatele. K. se dařilo a doběhla 3. za nafrněnou Dočkinou a Sarou Gemperle.

E6. Long Q sliboval něco náramného, ale nakonec se z toho vyklubalo nejznámnější dílo Arthura Haileyho - Letiště. Úmyslem stavitele bylo potrápit nás na úvod trošku ve žlutozeleném, ale jelikož to tam bylo duplé a kontroly jednoznačné, nic moc se na začátku neodehrálo. K. si zažila fenomenální Velorex-styl Marty Vlčovské/Fenclové, jakmile ji doběhla, šly hned - na jednom vůbec z nejlehčích postupů - do chyby, což ji stálo druhý plac.


A celkový názor K. na týden zevlování na shromaždištích? Nejlépe ho vystihl online komentátor Clive Allen v jedné hluché chvilce při štafetách: "A little gap in the action now. There are some very nice wild raspberries on the edge of the forest just behind my tent here." A názor A.? "... už nechci na čtyři hodiny do dětskýho koutku..." Celkové výsledky zevlování: D21E K 5. (30), H21A M 12. (58).