Pour féliciter

Hrby a hrobeček

Opět jako loni jsem se vydal na Pražskou zimní ligu na Čertovy hrby, tentokrát ale na severní stranu od Malých Přílep směrem ke koňským farmám, kam jsme s Aličkou v kočárku chodívávali na četné procházky. (První fotečka v devět let starém odkazu je z místa nedaleko letošní sběrky.) 

Na daná místa moc rád vzpomínám, takže jsem je během závodu dokonale prošmejdil. Což mi usnadnilo podzimní roční období, kdy tenhle jinak docela divoký les není extrémně zarostlý. Trať zdolávala napříč všemožné kopce, pak se trochu srovnala a za sluníčka byla vyloženě k užívání. Časem 96:37 jsem porazil svoji drahou polovičku, která (nezávisle na mne) doběhla za 96:38 (sic!).

O týden později jsme vyrazili na Oryho hrobeček do srdce Vysočiny u Větrného Jeníkova. S Kamčou jsme se rozhodli běžet ve dvojici. Žravý scorelauf (sbírají se body, kdo dřív přijde, ten víc bere) byl pro nás taktickou lekcí. Vyrazili jsme totiž hned zkraje na blízké kontroly do oblasti, kam pak ale nikdo nešel, čímž jsme vlastně nezískali příliš výhodu a naopak ztratili tím, že jsme se napojili na trať, kudy šel velký počet závodníků. 

Jediná mapová chyba, kterou jsme na schematické "hrobečkové" mapě udělali, byla na K11, kde jsme traverzovali naslepo náročnou oblastí. Na cestě nám ale nebyla jasná poloha. Správně jsme seběhli, ale zmátla nás nezmapovaná cesta; kousek před kontrolou jsme to otočili a šli na druhou stranu, což mohla být chyba až na pět minut.  

Naše občas nelítostné tempo nicméně znamenalo, že všechny kontroly jsme v čase 2:14 sesbírali těsně jako první. Našich 694 bodů stačilo nakonec na 2. místo za Honzou Čechem, který byl sice o 20 minut pomalejší, ale měl 709 bodů díky tomu, že zvolil lépe začátek. Pěkná lekce z parádního proběhnutí.

Data z Velké Pardubické steeplechase

O datové revoluci, o které se nyní horečně mluví, jsem před dávnými lety přemýšlel v souvislosti s daty z běhání. Při každé příležitosti, kdy bylo možné vytvořit si nová data, jsem si říkal, nakolik je budu chtít a umět používat, nakolik pečlivý budu v jejich správě a organizaci a nakolik se vůbec chci zavázat k samotnému sběru dat. Ať už šlo o kilometráž, data o tepech, sledování osobních rekordů, distribuci výkonů na tréninkových tratích atd.

Jedna libůstka, kterou nabízí systematičtější sběr dat, je porovnání časů různých lidí v různých časových obdobích. Řekněme jakési srovnání ve stylu časosběrného dokumentu. V případě Velké Pardubické mám hned tři časy ke srovnání - můj 19 let starý čas 40:07 na původní trati cross-country s oranicí, Kamčin čas z roku 2009 na kratší a náročné trati, který je po přepočtu na 10km 39:20 a nakonec aktuální fenomenální čas 37:11.

Irské počasí na irské lavici

K letošnímu pardubickému závodu ze série RunTour lze dodat hlavně to, že se Kamča ještě v prvním okruhu držela kousek za olympionikem Davidem Svobodou a s časem 37:11 by byla celkově 5. v mužích, kdy za ní skončilo 400 dalších závodníků a závodnic. Určitě nezní špatně ani fakt, že Dan Orálek ji porazil jen o cca dvě minuty.

Sexuální perverze v Chicagu

Ne, skutečně se nejedná o záznamy z našeho cestovního deníčku  ani o pojednání z nedávných prezidentských voleb, ale o hru v Činoherním klubu, kam jsme zavítali s cílem přerušit dlouhou divadelní abstinenci.

Dámy řekněte, nejsou to slaďoušci?

Hra je poměrně přímočará, nabízející - přesně jak uvádí popis - humornou kombinace neschopnosti vybudovat vztah se sebevědomou sexuální rétorikou. Obsazená je populárními herci - nejvíce ční (postavou, prostorem a i výrazem) Jaromír Dulava a s ním Ivana Chýlková, která si jednodušší roli vyloženě užívá. Dlouho za nimi následuje Marek Taclík se svým typickým prosťoučkým taclíkovským výrazem. Lucie Pernetová je sympatická, vedle známých tváří to ale nemá lehké.

Na hře je ještě zajímavá fragmentace, jednotlivé obrazy se střídají velmi rychlým tempem, což je dobré pro rychlé vypointování, na druhé straně tempo neumožňuje delší výstupy. Hru bych celkově hodnotil jako pěkné vyplnění konce pracovního dne. A už se těším, až někdy potkám Jaromíra Dulavu venčit psa a vybavím si jeho knírkovité výstupy.

Kdo je in, čte Ženu IN

Rozhovor je super, ale v sekci Bulvár je i spousta jiných lákavých článků, např. "společné bydlení s přítelem odhalilo jeho vlastnost, kterou asi nevydejchám"

Kunratické déja vu

Letošní Velká Kunratická je pro Kamču fakticky repete roku 2014. Opět na hlavní trať vybíhá s Pavlou Zahálkovou, opět poráží Moiru Stewartovou, opět končí 1. na hlavní trati a 2. na trati přes Hrádek, a to opět za Pavlou Schornou. A opět v údolí pěkná zima, zatímco nahoře příjemné sluníčko.

Dva rozdíly, které ukazují na Kamčinu morálku, by se ale našly. Trať hlavního ženského závodu je delší a náročnější, přičemž ale Kamča na Hrádku jako na svém druhém závodě dobíhá jen s odstupem 10 vteřin za Pavlou Schornou. 

V té souvislosti je zajímavé rozdělení tempa závodnic na kopce (70%) a pak na rovinatý doběh (30%). Letos měla Kamča mezičas 4:03 v druhé, rovinaté části - Pavla 4:12 a předloni 4:10, Kamča 4:07 v letech 2012 a 2014 a 4:02 v roce 2010. Rekordmankou pro druhou část je vrchařka Pavla Fričková s časem 3:57, o které se nedá říct, že by byla "atletka" s mimořádnou rychlostí.

To je velmi zajímavý podklad pro závodnice, které by si troufaly zlepšit traťový rekord nebo alespoň se dostat pod 14 minut, což se v historii podařilo zatím jen Pavle (13:55) a Kamče (13:58). Zdá se, že není třeba běžet v kopcích až na krev na čas okolo 9:45 (Pavla Schorná 2014 a 2016, Eva Skalníková 2011), ale stačí i 9:50-55, pokud se pak závěr rozeběhne ke 4:00.

Z plakátů VK mne nejvíce zaujal ročník 1994

Kamčina řada umístnění za posledních 7 let si samozřejmě zaslouží statistiku:

Hlavní trať: 2 - 3 - 1 - 3 - 1 - 13 - 1
Ženy Hrádek: 1 - 3 - 1 - 2 - 2 - 3 - 2

Kapitolou samo o sobě je mediální pokrytí Velké Kunratické. Česká televize se jako vždy věnovala hlavně nejstarším, kteří samozřejmě zasluhují obdiv, ale na druhou stranu pro tento sport mnoho lidí nenalákají. Někde se píše hlavně o kuriozitách typu "Kohákovy družiny". Na Moravě se o závodě nepíše vůbec, když si místní v Ostravě vymysleli náhražku v podobě "Starobělských Lurd". Což mne nepřekvapuje a řekl bych, že může být jen otázkou času, zda zdatná konkurence časem nevyroste i v Praze.

Špekáčky na Praze 6

Špekáčky s výhledem na katedrálu

Rozhledna Studený vrch

Poslední - a poněkud studený - den sezóny rozhleden jsme vyrazili do Brd na rozhlednu Studený vrch. Z pohledu do Google fotek zjišťuji, že téměř na rok přesně od návštěvy Olympu Brd. Návštěvu jsem si zpestřil výběhem po 25 let staré mapě Sanktus, která byla až překvapivě spolehlivá.

Keltské hradiště jako cíl výběhu

Pěkná je i virtuální návštěva tohoto místa z dronu. Což mi připomíná obrázek Vladimíra Jiránka na obalu jednoho časopisu věnovaného programování, cca z roku 1989, kde stojí chlapeček, zírá na oblohu a povídá mamince - jaká romantika, mám je všechny doma na počítači...

Pěkný rozhled nemusí být jen z rozhledny

Podzimní běh Olympu

Podzimní běh Olympu je příjemný způsob, jak se rychle vyvětrat ve Stromovce na rovinatých travnatých tratích. Letošní ročník v ženách byl velmi slušný - Kamča zvládla 3760m za 13:04 (3:28 na km). Její traťový rekord z jara ale padl, když ho výrazně zlepšila Tereza Čapková na 12:24 (3:17 na km). O jejích kvalitách hovoří už jen to, že jde o reprezentantku z olympiády v Londýně 2012 na trati 1500m.

Doběh po stadionu, ale ani metr na tartanu (foto: Jan Kervicer)

Naše domácí běžecké naděje Magdalenka na 100m doběhla 7.

Foto: pořadatelé

Alička na své trati 630m doběhla 12. Zajímavé bylo, že právě v její kategorii vyhrála holčička, která by svým tempem porazila i Kamču. Její maminka s ní předváděla rozcvičku, jejíž propracovanost a profesionalita byla jak z přenosu z Diamantové ligy.

Zažijte chuť vítězství, zažijte chuť dvanáctých míst

Prague Park Race

Když Kamče volá Roman Skalský, je mi jasné, že za tím bude nějaká pleticha. A když řekne, že bude pořádat trail v Praze, je mi hned jasné, že Kamča jeho nabídku zkrátka nemůže odmítnout.

Tahle pleticha, u které nechyběl ani Ríša Pleticha, se odehrávala v Prokopském údolí pod názvem Prague Park Race. Na koncepci trati, která vymetla všechny krásy Prokopského a Dalejského údolí, byl znát rukopis Honzy Mrázka. Už shromaždiště a výběh bylo déja vu loňského předvánočního Tour de Prague, o kterém píšu zde.

Kozy v pozadí vyvolávají vzpomínku hodnotně strávených desítek hodin s dětmi

Závod se v ženách vyvíjel svižně, když Pavla Schorná s Kamčou společně tvrdily muziku, aby pak Pavla nastoupila ve stoupání a postupně si vybudovala téměř minutový náskok. O tom, že nešlo o víkendovou vycházku dvou kamarádek svědčí Kamčin čas 57:17 na 14km (450m převýšení) a 7. místo v absolutním pořadí. Mimochodem závod na svém blogu pěkně komentuje Jakub Holuša, pro kterého šlo o pěkné podzimní tréninkové tempíčko.