Dušičkový závod, moderním newspeakem Halloween race, je pojem. A první kategorie při Dušičkovém závodě, toť pojem na druhou.
Naposledy jsem se odvážil I. kategorii běžet v roce 2009, kdy trať byla pekelně dlouhá (3:13) a kdy mne za 6. místo i stavitel pochválil: "... zvláště u posledně jmenovaného je čelní pozice překvapivým výsledkem, jelikož se nejprve hlásil do dětské a veteránské kategorie – trati II." Rok předtím šlo naopak spíše o "sprintík" (2:09) a pak už jsem zvládl jen II. kategorii v roce 2013.
Letos jsem se po šesti letech odvážil nastoupit na hlavní 23 km trať. S tím, že ono to asi nějak dopadne. Na startu jsem neřešil pochroumaný kotník, nevyspání, únavu z dopolední dopravy z Prahy a celkové svrbění v žaludku, zkrátka cíl byl nehodit flintu do křoví, nýbrž dokončit se ctí.
Letos jsem se po šesti letech odvážil nastoupit na hlavní 23 km trať. S tím, že ono to asi nějak dopadne. Na startu jsem neřešil pochroumaný kotník, nevyspání, únavu z dopolední dopravy z Prahy a celkové svrbění v žaludku, zkrátka cíl byl nehodit flintu do křoví, nýbrž dokončit se ctí.
- 1. mapa: Všichni valí jako diví. Koneckonců jako vždycky. Zůstávám v klidu, i když těsně před výměnou chybuji a dobíhají mne ostatní taťkové. Jsme odhadem někde v třetí až čtvrté skupině kolem 10. místa.
- 2. mapa: Aleš s Kachnou mi mizí za zády někam doprava, čehož si všímám, až když zastavuji a upravuji si boty. Volím jednoduchý postup zleva na louku a hle, na louce vidím skupinu kluků Krejsových. Tak to je šok; jeden postup a jsem ve skupině kolem 5. místa. Kluci dál běží krásně vyrovnaně a i čistě a tempo je takové, že všichni zarytě mlčí.
- 3. mapa: Těsně před přeběhem nás akčně předbíhá Tomík Matras, o němž jsem myslel, že už je někde o 5 minut před námi. Ještě větší překvapení přijde, když sbíháme i Koprdu s Davidem Vedrou, tj. najednou jsme s čelem závodu. Následuje přeběh mezi vesnicemi - je horko, větřík lehce ofukuje a čelo se proklatě vzdaluje.
- 4. mapa: Nabíháme do Chrasti. Kluci Krejsovi mne postupně sbíhají. Čelo je někde v nedohlednu. Beru to sportovně, běžím na sebe s tím, že jsme v polovině a jde přece o tu flintu v žitě. Následuje ale postup ve svazích v trnitých hustnících, kde nikoho nevidím ani za sebou ani před sebou. Razím přesně, sbíhám na místo, odkud jsou díky přeběhům po loukách všichni vidět jak na Maroldově panoramatu a hle - čelo je 2 min přede mnou a kluci Krejsovi téměř 4 min za mnou. To není špatné! Po chvilce dokonce potkávám Koprdu s Davidem znovu; tyhle dva plašany bych vážně už nečekal.
- 5. mapa: Na velmi staré mapě jdu bezpečně a pomalu. V prudkém kopci sice čelo vidím, ale jdu pěšky; holt na víc nemám. U kontroly u hřbitova dokoncepotkávám Tomíka v protisměru. To mne těší, přece jen Tomík je specialista na dlouhé laufy. Na další kontrolu se bohužel dostávám do hradby maliníku a ostružiníku a musím se hodně vracet a tím ztrácím.
- 6. mapa: Naštěstí jde o krátký přeběh a kotník nemusí tolik bojovat, i když s každým opatrným došlápnutím cítím, že ztrácím 30% času oproti tempu v začátku závodu. Zásadní je ale velmi těžká kontrola v rýhách na velmi staré mapě, kde rýhy matou kresbou a okolí kontroly je protkané již zestárlým brutálním hustníkem. Doplácím na svoji nerozhodnost, když slyším Koprdu s Davidem, ale nenásleduji je a pak kontrolu musím odrážet z více míst a nechávám min. 5 minut. Doběh už je unylý a radost z dokončení obrovská, ostatně jako pokaždé.
Koncept závodu mi celkově přišel zajímavý - sice technicky šlo o jednodušší trať, ale podíval jsem se na spoustu míst s krásnými výhledy, kde jsem nikdy nebyl. To, že šlo dost o přeběhy, v krásném počasí nevadilo, naopak. Pro můj kotníček byl navíc cenný každý metr mimo terén. A mimochodem hodně se mi vyplatilo jíst gely průběžně, vůbec jsem neměl problémy s cukry a tělo bylo stabilní a v pohodě. Celkové 4. místo a dárečky za 3. místo (Tomíka jako spolupořadatele nevyhlašovali, i když by si to zasloužil) byly třešničky na podzimně zbarveném dušičkovém dortíčku.
