úterý 17. dubna 2012

Tělo musíme překvapit

Pod Ladronkou, kousek od Homolky a naproti Cibulce je malý lesík se skalnatým hřbetem Skalka. Anály napovídají, že v roce 1999 tam končil závod Pražské zimní ligy po přírodních zákoutích Prahy 6 a 5, v sekvenci map Šárka-Hvězda-Ladronka-Cibulka. Závod měl 16.3km, dobíhalo se u altánku (ten už je srovnán se zemí) a tenkrát jsem byl s časem 115:57 druhý. Jo, to byly časy.

Letos na Skalce sbírala trofeje Kamča. A to ne v orienťáku, ale v krosu, který měl perfektní technickou kulisu (počítání kol na čipu s velkorozměrným displejem, kde naskakovala čísla), perfektní zázemí pro děti (trampolína, hasičské auto a záchranka) a perfektní parametry (profil drsnější než Velká Kunratická).


Kamča se do pěti okruhů zakousla jak má být, držela se statečně na celkově 3. místě (v mužích!) a dokonce chvílemi šahala i o místo výše. Vysloužila si i pěkný článek na běhej.com.
Vyplnění trochu pošmourné neděle to bylo kvalitní. Děti se vyřádily, na závěr jsme je uplatili klobásou s kečupem a den byl fajn. A kulturním vrcholem byl pohled na ragbistický trénink žen na přilehlém stadionu.

úterý 10. dubna 2012

Na návštěvě u paní Kratochvílové

Běh Jarmily Kratochvílové v Golčově Jeníkově je na Vysočině pojem. Jsou tací jako například Honza Žanda, kteří nevynechali doposud žádný z 28. ročníků. Běh nezměnila ani stavba obchvatu kolem města, s níž si činovníci poradili podběhem po pěší stezce. Celkově jde o silniční patnáctku, která má docela přijatelné parametry - kromě obligátního běsnění mezi poli jde část tratě lesem a poslední pětka jde lehce dolů, takže se závod nedokončuje v úplné křeči.

Odkud ta holka je? Bydlí v Praze, běhá za Kladno, dres má z Chotěboře a rukavičky z Číny (foto: Martin Symon)
Letos ale závod nenabízel polívčičku zadarmo. Teplota kolem nuly, ze západní fronty neklid, nějaká ta sněhová vločka, takže na rekordy rozhodně zaděláno nebylo. Kamča se ale držela statečně a doběhla s časem 59:26 v celkovém pořadí čtvrtá, za Ruskou, Maďarkou a nestárnoucí Janou Klimešovou. Potěšilo vítězství nad celkově pátou Petrou Kamínkovou, která závod běžela v maratónské přípravě. I web běhej.com Kamčin výkon označil za "celkem překvapivý".

Ceny byly více než důstojné - je vidět, že organizátorka je žena a ještě k tomu sportovkyně (foto: Martin Symon)
Mne hlavně těší, že v naší rodinné soutěži o traťové rekordy alespoň na této trati vedu s časem 56:50 z roku 1999. Počasí mi v tomto případě hrálo docela do karet. Ale jak ještě dlouho? ;-)

25 let OB v CTB

Bezesporu hlavní událostí orienťáckého jara na Chotěbořsku byla velikonoční oslava 25 let oddílu. Akce pod taktovkou alter ega Járy Hustníka to byla nadmíru vydařená. Hlavním kritériem byla kvalita retro dresu, kdy za nedostatečné retro prvky byly udělovány trestné minuty. Zde nám pomohla významně Eva se svoji bezednou zásobou havajských elasťáků a dederonu z DDR. Ale i naše domácí komponenty (nezničitelný vršek z MS1991 a tepláčky z pyžama, sloužící od cca roku 1995) stojí za zmínku. Někteří závodníci splnili retro kritéria hravě i s tím, co si na sebe oblékají normálně.

Tohle už není na zásah módní policie, ale módní armády
První disciplínou byl prolog 1.2km z hromadného startu. Parádní závůdek, kterému nechyběl lokální a dobový kolorit - černobílá mapa Koukalky z roku 1989, odrbané papírové průkazky, ulitý start a dobové popisy kontrol psané na stroji (pro mladší generaci - odtud je ten nepraktický font Courier).

Krásná to doba - skála je holt skála a proč řešit nějaké detaily
Druhou část byl orienťáček s bílými místy na mapě. Pěkně a docela pestře postavený, někteří zkušení harcovníci přecenili znalost terrengetu a nezvolili úplně ideální postupy. Kamča udělala tu neprozřetelnost, že oba závody vyhrála a tak bude must organizovat oslavu 50 let v roce 2037. Nakonec následovala oddílová veselice spjatá s promítáním foteček, klábosením a bilancováním.

Hubánek si rovná závodníky, ale stejně jsme ulili start
Více fotek od Hanky. (Varování pro milovníky módy: Záběry jsou vizuálně šokující, na stránku vstupujete na vlastní odpovědnost.)

středa 28. března 2012

Táborské sprinty

HDR aneb konečně po letech se cítím být ve správné kategorii
Pomoc dětem je třeba omezit na absolutně nezbytné minimum
Orienťák mne baví - mám echt nový obleček! (celkově velké díky Kademu za skvělou práci)

neděle 11. března 2012

70G

Nestor jindřichohradeckého oddílu Ivan Gřunděl slavil sedmdesátku a jeho domovský oddíl uspořádal oslavný závodík pod názvem 70G. Běželo se na kombinaci ortofoto-ZM-II.vojenské mapování z roku 1840-Městský les 1980-Městský les 2010 a v takovém eintopfu mozek zažíval přetížení 70G.

Mapová koláž

neděle 26. února 2012

Škatule, škatule, hejbejte se (divadlo o sedmi dějstvích)

Úvodní večerní konfigurace:
Majda - postýlka
Alička, Mára - pokojík
Kamča, Martin - ložnice

Noční migrace:
1. Mára - ložnice
2. Alička - ložnice
3. Majda - ložnice
4. Martin - pokojík
5. Kamča a Majda - pokojík
6. Marek - pokojík
7. Martin - ložnice

úterý 21. února 2012

Šumava

Co je většího? Šumavský rampouch nebo chléb Šumava?
Spíše než prašan by se mělo říkat bořan - a když nám shůry nakydají řádně, tak klidně i Bořan

Trošku ušmudlané sestřičky

neděle 5. února 2012

Bruslení ve Stromovce

Aspoň k něčemu je Děda Mráz dobrej

Holčičí brusle: nějak se začít musí

Perpetuum mobile

Zaujal mne náhodný odkaz slibující "130 tis. Kč měsíčně s naším systémem". Že se v Čechách objevuje spousta letadel, blbostí a podvůdků, je známé, ale tady mne zaujala nesmyslná výše kombinovaná s bezostyšnou jistotou. Takže hurá podívat se do střev perpeta mobile.

Systém není na první pohled až tak blbý. Spočívá v následující strategii: 
  • Vsaď 1 euro na jednu z barev v ruletě. 
  • Pokud vyhraješ, vezmi si výhru a sázej znovu 1 euro. 
  • Pokud prohraješ, vsaď 2 eura (dvojnásobek) na nějakou z barev v ruletě. 
    • Pokud vyhraješ, vezmi si výhru a sázej znovu 1 euro.
    • Pokud opět prohraješ, vsaď 4 eura (dvojnásobek) na nějakou barvu.
    • Atd.
Což znamená, že pokud je člověk ochoten čekat na moment, kdy trefí barvu, pak realizuje čistý zisk 1 euro. Při n kolech je totiž hodnota výhry 2^n a prosázený objem jen 2^n - 1.

To ale pochopitelně není (pohádky) konec. Zkusme pro jednoduchost na moment zapomenout na to, že ruleta může dát číslo nula, která má jinou barvu než černou a červenou. Bez tohoto čísla je ruleta férová, tj. každá sázka má očekávanou hodnotu zisku nula. Ať už se vsadí jakákoli strategie, všechny kombinace sázek musí vést k nulovému zisku. Takže kde je slabina sázecího systému?

Systém je založen na tom, že je potřeba mít k dispozici počáteční bank, z něhož se investuje. Pokud by byl nekonečný, pak by systém bylo možné provozovat i v situacích, kdy je počet kol potřebných k výhře velmi velmi vysoký. Bank je ale konečný. Takže s jistou pravděpodobností člověk prosází celý bank a nemá zisk 1 euro, ale naopak ztrátu celého banku. Konkrétně: Bank ve velikosti 2^n - 1 (např. 7, 15, 31, 63, 255) euro pokryje n kol (tj. 3, 4, 5, 6, 7). Pravděpodobnost, že se člověk netrefí v n kolech, je 1/2^n, odpovídající ztráta je 2^n - 1. Doplňková pravděpodobnost, že se člověk trefí do n kol, je (2^n - 1)/2^n, odpovídající zisk je 1. Očekávaný zisk? Nula.

Systém se chlubí tím, že při vysokém počátečním banku zvyšuje pravděpodobnost výhry. To ano. Ale také se zvyšuje výše ztráty, pokud k výhře nedojde. Dává smysl, pokud má člověk v nějaké míře preference k riziku. Pro jedince s averzí k riziku je samozřejmě optimální sázecí strategií nulový bank - očekávaná hodnota je nula a rozptyl mezi zisky a ztrátami je nula. Když si přidáme, že ruleta může vést i k číslu nula, máme zápornou očekávanou hodnotu.

Zbývá si zodpovědět poslední otázku: Cui bono? Nejpravděpodobněji půjde o reklamu, kterou si platí online kasina.

sobota 4. února 2012

Ztrať se!

Mínus deset, občas povětrno a slunce za mraky, několik týdnů lenošení za sebou, zkrátka ideální konstelace pro účast v závodě Pražské zimní ligy. Vyrazil jsem letos poprvé a to hned na majstrštyk, totiž závod Ztrať se!. Řekl jsem si: Když člověk zhola nic neběhá, je nejlepší skočit do toho po hlavě.

Zlákán Alešem jsem nastoupil na B kategorii (15km + převýšení). Koncept závodu je fantastický: Nic než vy, mapa z roku 1912 a pár dalších bláznů. Trochu jsem se utěšoval, že prostor závodu trochu znám, takže snad neskončím v jiné vesnici, než kam mířím. Poté, co začal fučet severák, jsem si k běžeckému oblečení ještě přidal svetr (nesmějte se, sestava nahoře byla krátký propocovák, dlouhé merino, plyšová moira, svetr a běžecká bunda; dole jsem po radě zkušeného přidal na moiru normální trenclíky).

Závod B měl jen šest kontrol. Grupa bláznů vyrazila K1. Ale ouha, kontrolka není, kde má být. Začínáme česat, poté se v protisměru objevuje celá řada zkušených nestorů. Grupa se vrací a asi 400m jinde kontrolu objevuje. Já jsem tomu stále nevěřil a tak dohledávkou ztrácím dalších 10 minut. Po půlhodině závodu se potácet 1,5km od startu není nic moc.
Červená označuje místo kontroly, žlutá spojovačku, která přetrvala 100 let

Mrkněte na mapu blíže - jak říká klasik, soudruzi v NDR udělali malou chybičku a vyměnili jeden kopeček za jiný.
Mapa Blýskava z roku 1974
Mapy.cz: není Chrbina jako Chrbina
Pak následoval přeběh kolem Kellnerů, další postup mi přišel že bude nad moje síly a tak jsem to obrátil rovnou na K3 (také jsem si chtěl prohlédnout část Křivoklátska, kde jsem ještě nebyl). Na K3 jsem už měl 70 minut, takže jsem si řekl - chlapče, na tohle fakt nemáš a vyrazil jsem rovnou na K5. Pak už zbývalo jen doplazit několik kilometrů po polích zpět do Libečova.

Celkově: Fajn provětrání na čerstvém (možná až moc) vzduchu a hlavně připomenutí, že po třicetipěti minutách je třicetpět let staré tělo dost cítít.