Orienťák po pražsku

Po neuvěřitelné jičínské "zelenině" z předchozího víkendu (když ochranáři nepovolili závod v avizovaných skalách, tak ho zruším, ne že ho uspořádám v Indočíně) mám dvě ukázky z pražských tréninkových závodů.

Ládví

Šárka, kopec známý jako Fredova pomsta

Spiderman

Spiderman se přisaje i na sklo

Echt vlastňák

Chybičky se vloudí, ale sedm minut jako na poslední lize? Vše začalo poté, co jsem si na postupu K8-K9 všiml průchodu v dvoumetrovém plotě (viz A). Hned jsem si s nadšením si říkal, jak jsem na ostatní pěkně vyzrál. Následoval kousek plonkovým lesem. Přebíhám cestu, nevím přesně kde, ale čekám na melioračky, vždyť takových kontrol jsem už našel stovky. Melioračky ale nějak nepřichází. Opticky jsem ale správně, vydávám se trochu nahoru; tam ale zhola nic, jen pár výrazných stromů. Říkám si, člověče, co to je a jdu dál. Dorazím na cestu (viz B) a hned si říkám: Ha, vždyť jsem o cestu dříve (viz C)! Samozřejmě jde o úplný nesmysl, ale nebrání mi v tom, abych po cestě šel dále, odbočil z ní a snažil se dohledat kontrolu. Když jsem ale viděl ten podlouhlý hustník na severu, došlo mi, že něco je shnilého ve státě dánském. Vracím se zpět a padají úvahy o slabomyslnosti. Říkám si, tak a teď už ji mám. Jenže dobíhám na melioračku, kterou na mapě nevidím (je na okraji kolečka) a nechápu, co to zase je. Chvilku kolem ní chodím, pak si obrátím mapu vzhůru nahoru a říkám - ale vždyť já jsem pod kontrolou! (viz D). Další nesmysl. Vydávám se do kopce místo z kopce, tam česám les, kde nic není. Až pak si všimnu, že jsem jinde, nacházím šikmou melioračku a posléze i bermudskou kontrolu.

Trest za pyšný průběh plotem

Šestý stupeň tuhosti (z deseti možných)

Usnutí s rohlíkem v puse

Text nominace na Cenu města Chotěboře

"Kamila Gregorová je členkou oddílu orientačního běhu SK Chotěboř, a to již od roku 2001. V roce 2010 provozovala na vrcholové úrovni tři běžecké disciplíny: orientační běh, atletiku a silniční běhy a běhy do vrchu.V orientačním běhu, který je její hlavní disciplínou, je Kamila od roku 2010 členkou širšího reprezentačního výběru. Českou republiku reprezentovala minulý rok ale v běhu do vrchu ve slovinském Kamniku, kde na mistrovství světa v hlavní kategorii žen obsadila 44. místo.

Její hlavní úspěchy na domácí scéně tvoří trojice medaile z mistrovství MČR: konkrétně titul mistryně ČR v orientačním běhu – sprint, titul vicemistryně ČR v krosu a třetí místo v MČR v běhu do vrchu. U prvních dvou akcí ji navíc mediálně zviditelnil její aktivní a zdravě sebevědomý přístup v závodění, který mohli diváci sledovat v přímém přenosu na kanálu ČT4 Sport.

Pravidelné úspěchy na domácí scéně ji v orientačním běhu zajistily 2. místo v dlouhodobé soutěži Gigasport Český pohár 2010 a 3. místo v průběžném žebříčku žen (tzv. Ranking), které drží od června 2010 až do současnosti. V atletice se dále zúčastnila halového MČR v atletice (10:02, 6. místo) a závodu extraligy (5km – 17:05).

Kromě toho absolvovala bezpočet běžeckých závodů na různých úrovních, které bere jako kvalitní trénink v čase, výrazně omezeném péčí o dva potomky. Celkem zaznamenala za kalendářní rok 29 vítězství v 37 běžeckých závodech (z toho 13 traťových rekordů) a v orientačním běhu 10 vítězství a 19 umístění na stupních vítězů z 34 závodů. V roce 2011 přerušila kariéru v očekávání další ratolesti a k výkonnostnímu závodění se plánuje vrátit během podzimu."

Výpravčí

Velikonoce na pražský způsob

Normální smrtelník si pod termínem "Pražské velikonoce" představí lufťáky co právě vyrazili ven, spoustu kůží potažených sebevrahů na jednostopých vozidlech, ale ono přitom jde o terminus technikus z orientačního běhu. S tím, jak se mění termín Velikonoc, nemají ani Pražské velikonoce jednu stálou tvář (jako například Botas, při kterém vždy prší, nebo závody v Chotěboři, kdy je vždycky hezky); jsou to zkrátka aprílové vícedenní. Letos Velikonoce vyšly na pozdní termín a díky vrchovatým porcím slunce připomínaly spíše letní slunovrat.

Před E1 závodu bylo v plánu ještě omrknout pár kontrol do Umrlčí rokle. Morálka tréninku mi ale začala erodovat v prudkých kopcích a rozpadla se úplně v momentu, kdy jsem uviděl cca stohlavé stádo muflonů, jak se ometá v mém tréninkovém prostoru. Jelikož ze mne měli podobný respekt jako já z nich, spatřil jsem metoucí stádo co víří prach k nebi a likviduje prudké svahy pískovcových skal. Netušený zážitek z divočiny jen pár kilometrů od Mělníka.

Kokořínští mufloni na YouTube

Příjemné bylo, že všechny etapy probíhaly v námi dosud nepolíbených prostorech. Konkrétně pro E2+E3 byla použita mapa západně od Zahrádek u České lípy, kterou uprostřed prostoru dělí silnice na Z a V část, každá od jiného mapaře a použitá pro jinou etapu. Zajímavé byly rozdíly v reliéfu, porostu a podložce mezi oběma polovinami a i ve způsobu, jakým se mapaři chopili kresby skalek. Konkrétně na Z části byly menší skalky pouhé čárky, vetchému oku občas nečitelné. Celková drobnost a hustota vrstevnic vytvářely pocit, že jde o měřítko 1:15000 místo 1:10000, ale realita byla krutá, ty kopce byly opravdu nemilosrdně prudké.

Novinkou byla oficiální účast Aličky (a Marečka jako doprovodu) v kategori HDR. V E1 jsme se namlsali tím, že jsme dostali jen 50' od vítěze a vyrazili jsme proto i na E2. Cesta 2km na start, sada terénních vložek, náročné zkracovačky skalními údolími a v neposlední řadě zájem o kytičky, klacky a berušky tentokrát znamenal výsledný rekordní čas 117'. Kamča si náležitě užívala klidu a volného času na své trati elity a ve sporadicky obsazené kategorii navzdory desítkám minut za čelem závodu dobyla celkové třetí místo.

K obhajobě loňského 3. místa v elitě Kamče tentokrát stačila poloviční rychlost

Na shromaždišti padaly dobře míněné návrhy přeřadit Kamču do závodu dvojic

Ptačí dvojička na našem balkónku

Bagrovat či nebagrovat? To opravdu není, oč tu běží

V dnešní době, kdy člověk neví, kdo, s kým, proč, jak a za kolik, je potřeba vrátit se ke kořenům. A jak dávno víme, hlavní životní jistotou každého chlapce je pořádný bagr. V tom duchu se konala oslava Marečkových dvou čárek na životní trase.

Ten bagr je prostě k sežrání...

Ošetřovatelky se zatím věnují malému Toníčkovi

Univerzita Karlova: studium, které má říz

Jak jinak přivítat slunečný měsíc duben než krásnou zprávou o novém logu Univerzity Karlovy?