neděle 30. prosince 2018

Borový Hustník

Letos se Jára Hustník snažil přenést na Vysočinu atmosféru borového lesa, běhání v písku a chrastí kdesi u Nového Boru. A to skrze koncept, který se letos objevil na závodu Bor Cupu a který nemá chybu. Ve zkratce - jde o všem známý scorelauf obohacený existencí desítek nulových kontrol. Správné kontroly se sice dají poznat snadno, a to díky číslům, změt koleček ale komplikuje vyhledávání pravých kontrol a plánování postupů.
Kdo hledá, najde
Moje taktika byla bez ohledu na bolavé dutiny zkusit sebrat vše. Navíc Jára obvykle trať staví tak, že limit se stihnout dá a 59 minut vypadalo luxusně. Vše pod heslem - "čo bolí, to prebolí". Skutečnost byla trošku jiná než teorie - ale jak se říká - tím hůř pro skutečnost.

Proto jsem neváhal a vybral hned krajní kontrolu směrem k městu (K11). Na zádech jsem si vedl Aleše a Kamču. Na další kontrole jsem neviděl lampion, obíhal skalku a už jsem měl čelo závodu kus před sebou. Hned na další kontrole v lese (K6) mne ale přestala bavit jejich společnost (však nejsem Herkules - nezvedám činky ani se nelepím) a naopak mne napadlo využít, že jsem na plošině. A tak jsem nechal Aleše s Kamčou, aby šli do údolí naproti (na K10), zatímco já si sesbíral kontroly K19 a K8. To bylo myslím velmi dobré; i když jsem v té chvíli neměl přečtený zbytek trati, viděl jsem, že v této oblasti budu mít až na K1 vše vysbíráno a přitom K1 určitě bude dávat smysl při návratu zpět - k této úvaze mi pomohlo to, že les má vlastně tvar trichtýře.
Modrá je varianta dobrá
Objevila se ale realizační chybička - přehlédl jsem K10 a šel rovnou na K2 (viz červená čára). Pak ještě stojí za zmínku zmatené pobíhání na K15 (hledal jsem jiný objekt) a na K5 (špatně postavený strom). Tyhle minutky mi hodně chyběly a tak není divu, že limit jsem stíhal jen s odřenýma ušiskama. Ale aspoň to bylo na konci drama.

Mimochodem oblast v údolí s potokem byla nakonec nejvíce zajímavá. Ke zvážení bylo i sebrat K18 přímo od K2, která byla poměrně nízko, a pak se vrátit kousek nazpět. Stoupat totiž svah vpravo dvakrát nebylo vůbec zadarmo. Tuto variantu ukazuje modrá čára.

Už na trati mi chyběla jedna kontrola v průkazu a moje hypotéza byla, že jsem dvě kontroly razil do jednoho políčka. Až po zevrubné kontrole mapy v cíli jsem přišel na vynechanou kontrolu. Aleš a Kamča v pohodě stihli všechny kontroly. Jára můj výkon ohodnotil 3. místem, k čemuž mi pomohlo, že skupinka Alča s Karlosem, která šla v protisměru, sice sesbírala vše, ale výrazně nestihla limit a tak byla exemplárně penalizována odečtem dvou kontrol.

Po závodě jsem padnul, ale aspoň mi 18 hodin ležení dutiny definitivně vyléčilo. Takže Járo - díky za nápaditý výlet k Novému Boru!