Na orienťácký víkend v Hraběticích v Jizerských horách jsme se dlouho těšili jak malé děti. Představa, že podhorský terén mezi Dolním Maxovem a Hraběticemi je zmapovaný a že ho dokonce budeme (legálně) křížit oba dny, slibovala třešničku na dortě parádních letních orienťáků v Čechách.
A očekávání rozhodně bylo vrchovatě naplněno. Sobota zahájila víkend klasikou se slušnými parametry (např. v H21B 600m převýšení). Střídal se les v podobě "lehčí Maliník" s náročnějším borůvčím až po těžká kamenitá pole, kde mnozí (včetně mně) dokázali vyrobit mnohaminutové chyby. Nejromantičtější byl pro mne seběh trávou a mechem jednou dlouhou zarostlou bažinkou, kde jsem se jen tak o chloupek nepropadal a připadal si tak jako ne na sever od Jablonce, ale na sever od Stockholmu.
Zajímavé bylo, že stavba elitních a ostatních tratí se lišila v možnosti obíhat; elitní tratě byly o chlup běhavější. Což vyhovovalo Kamče, která neočekávaně vyhrála a připsala si tak cenné body do Českého poháru. Na GPS analýze je mimochodem krásně vidět, jak Kamča postupně nabírá náskok na běžeckých pasážích (červená + čísla), aby ho pak ztrácela v sekvenci kratších postupů (zelená - čísla).
 |
| Sobotní srovnání: 1. Kamča, 2. Topča (zdroj: O-news) |
Nedělní middle kolkoem Slovanky byl netradičním pohledem na tuhle poměrně známou turistickou oblast; díky prošlápnutosti lesa se v divokosti nicméně nemohl úplně rovnat sobotní klasice. Víkend byl celkově výborný a nakonec se dalo přežít i nemilosrdné africké sluníčko na sjezdovce na Severáku. Pro děti jednoznačně hlavním zážitkem bylo přespání v tělocvičně, které naopak bylo tvrdou lekcí pro naše ztuhlé klouby; jako v každé správné tělocvičně zde došlo i na obligátní kolorit v podobě mlácení veteránských ešusů v šest ráno.