Při pětidenních v Itálii samozřejmě nebylo cílem zevlovat na shromaždišti u cíle. A když už tedy zevlovat, tak aspoň co nejvýše to je možné. (Varování: Následující text má charakter rodinné kroniky. Pro nezainteresovaného čtenáře je nyní ideální příležitost přeskočit na další příspěvek.)
Opět se nám potvrdilo, že směřovat na jih přes noc je logisticky nejlepší řešení, protože odpadají hodiny netrpělivého poskakování dětí se sedačkami na zadních sedadlech. Zpestřením nočního přejezdu byla nakonec jen zastávka před Salzburgem, kde jsme zaparkovali přímo v houfu aut s bulharskými značkami, kolem nichž pobíhaly zvláštní existence i s celými rodinkami. Že by nějaké známky koordinace těsně před hranicí Rakouska a Německa?
Odměnou za ranní příjezd byla možnost projet si v klidu "Kaiserjägerweg", cestu vytesanou vojáky během 1. světové války, kde se v dlouhých úsecích jede v šířce 2,5 metru bez jakékoli šance na vyhnutí se s protijedoucím autem. Poté, co jsme takto vystoupali kilometr převýšení, následovala procházka z Passo Vezzena na Pizzo di Levico (1908 m.n.m.). Děti hrdinně zvládly 500m převýšení, ale kousek před vrcholem to Majdička otočila (což vysvětluje, že pak prospala nepřetržitě 13 hodin).
 |
| Tudy to bude o krapánek rychlejší |
Rozdělení na dvě skupiny nijak nevadilo, alespoň zbyla energie na trénink v Lavarone na mapě z roku 2007. Zde se mi podařila pikantní paralelní chyba. Na start jdu z místa mimo mapu, start na sjezdovce přece nemůžu minout. Sjezdovku nacházím, k tomu i konkrétní místo se skalním srázem, nacházím i K1 a i když maličko mi tvary nesedí, pokračuji na K2 a hle - dobíhám na další sjezdovku! Koho by napadlo, že za devět let vykácejí novou sjezdovku a na ni přesunou i lanovku...
Další den před závody následovala kratší procházka na Monte Lefre (1305 m.n.m.), odkud je výhled z prudkého štítu (1000m převýšení) přímo do Valsugany. Největší atrakcí byly chodby se střílnami, vyhloubené do skály, kde se Mareček konečně projevil jako ryze verbální hrdina (tj. reálný strašpytel). Procházka v temných chodbách tematicky souvisela i s podvečerem, kdy si po zhasnutí děti začaly stěžovat, že jim v pokoji létá netopýr. Co to je za nesmysl, jaký netopýr, byla naše odpověď až do chvíle, než na nás začal také nalétávat.
 |
| Pohled na svět doslova z černé díry |
Výstup na Monte Mezza (1679 m.n.m.) začal u romantického jezírka v závodním prostoru druhé etapy. Pozávodní ad hoc výšlap 400m převýšení sice byl pro děti motivačně náročnější, ale poté, co jsme se dostali na skalní hřebínek s vřesovišti, jsme si cestičku náramně užívali. Výhledy do Valsugany byly ještě vyšší a lepší (a hlavně zaslouženější) než den předtím.
 |
| Passo Manghen |
 |
| Vítejte v Hobitíně |
 |
| Cadini del Brenton |
Na cestě dále přes Belluno zastavujeme na kaskády Cadini del Brenton u Lago del Mis; série 15 jezírek pod sebou je nečekaně zajímavým zpestřením. I sousedící kaskády Cascatta della Soffia zaujaly, když nabídly cachtání v prostředí jak z romantického filmu. A celkové shrnutí italského týdne? Valsugana sice není známá a turistická jako jiné části v Trentinu, ale pro pěší výlety s dětmi splnila očekávání. I orienťák nabídl pěkné italské pasáže, jinými slovy technicky i fyzicky hodnotné výzvy. Navíc kvalitní potraviny a k tomu pěkný rodinný penzion znamenal dovolenou, na kterou budeme rádi vzpomínat.
 |
| Políbíš mne či nepolíbíš mne? |