Jarní pískovec, borůvčí pod nohama a občas i nějaká ta půvabná vrstevnicová kudrlinka, toť kolorit námi oblíbeného jarního otvíráku. Na stavbě tratí i potěší, že ač se běhá ve skalách, nejde o zbytečné horolezké exhibice. Bez pana Zakouřila seniora a jeho Jarních skal orienťáckou sezónu holt nelze otevřít.
 |
| Scorelauf na zpestření |
Na Kosti se nám líbí i stavba tratí, která je pokaždé jiná, malinko jinde a s jiným konceptem. Letos byly tratě velmi rychlé a spíše nezáludné, zpestřené krátkým i když poměrně jednoznačným scorelaufem. Po delší době jsem zaparkoval ve veteránech, kde jsem sice měl nejlepší čas, ale vyžlutil jsem se ražením jiného srázku, než byl můj. Razil jsem přesně 4mm od mého srázku, takže jsem si alespoň zopakoval pravidlo, že stejný objekt může mít lampion, i když je proklatě (na 4mm) blízko. (Na druhé straně v ženách by můj výkon dal jen 10. místo, takže se není zase čím tak chlubit.)
Jak ukázaly mezičasy, závod v ženách byl docela dramatický. Kamča měla velmi dobrý závod zejména v první polovině, kde na Míšu Omovou získala více než 2 minuty; pak následovaly ale chybky, díky nímž 8 minut před cílem ztrácela na Míšu 25 vteřin. Pak ale Míša ztratila minutu na delším postupu a Kamča si doběhla pro půlminutové vítězství, které ji samozřejmě velmi těší. Její dosavadní mapovou přípravu totiž nejlépe charakterizují popisy, které si ráno vyndávala z popisníku - byly to popisy z poloviny října. Kamča tak vyhrála už počtvrté v řadě.
Jarní skály pro nás nemají chybu - letos naštěstí navzdory špatné předpovědi nakonec vůbec nešlo o zimní ligu. A když už jsme u pana Zakouřila, pro nás je to nefalšovaný hospodský českého orienťáku - nejen že otvírá, ale nezapomíná dát i ženám jako hlavní cenu několik místních piv k ochutnání.