Dostojevský není lehké téma pro pondělní podvečer, kdy má člověk jen chvilku vyklonit se z roztočeného kolotoče pracovního týdne a není proto vyzbrojen na kadenci zásadních úvah o přesné hranici morálky a povahy lidského nitra. Naštěstí Dejvické divadlo si do ruských klasiků umí vložit i své nijak prvoplánové prvky, které látku odlehčí. I u Čechova jsme plesali nad dejvickými vložkami do mezírek v široké (tj. všepohlcující) ruské duši.
 |
| Fjodor Pavlovič Karamazov, zdroj všeho "karamazovství" |
Netřeba chválit skvěle sehranou sestavu, která hraje tuto hru už 14 let (podle Evalda Schorma). Snad jen dodám, že díky představení se poměrně dost těším i na příležitost shlédnout Karamazovi od stejného ansámblu jako film, o němž mnozí bájí jako o jednom z nejsilnějších "filmů nového tisíciletí vzešlých z evropské pevninské části".