Fenomenálním rychloklikem se mi v nabitém předvánočním čase podařilo získat online lístky do Dejvického. Tentokrát šlo o Muže bez minulosti od Aki Kaurismäkiho. Po půlroční pauze jsme se jako malé děti těšili na výkony naživo našich oblíbených hvězd ze Čtvrté hvězdy.
 |
| Inscenace dozajista získala dotaci od Ministerstva švihlé chůze |
Poprvé jsme viděli naživo Táňu Vilhelmovou, která byla výtečná v roli navenek chladné ale uvnitř tepající Finky. I zpěv měla fantastický. Na představení je úžasný rozsah ansámblu - prakticky všichni, co známe z divadla, si něco zahrají, navíc se často zpívá, což je také výborná složka, která finskou látku dělá nosnější pro echt středoevropského diváka (zpívat nenechají - asi pro jistotu - jen hlavního hrdinu Davida Novotného). V mnohém lze srovnat hru s Wanted Welzl (opět David Novotný), kde z jeviště také vane hodně studený vítr; zde je ale tempo rychlejší a děj celkově živější.
Nejsem znalec Finska, ale nemůžu se ubránit dojmu, že ve hře je krásně vidět, kolik finských motivů dokážeme pochopit a osvojit si; toť podobnost malých národů zaměřených na praktičnost vedle velkých sousedů zaměřených na velké činy (a velká selhání).