Víkendový dvojzávod v režii Chrasti byly třešničkou s višničkou na letošním orienťáckém dortíku.
Hlavní sobotní mise na posledním letošním oblastním závodě bylo zazávodit si s Aličkou na trati HDR. Jako ambiciozní rodič jsem Aličku namotivoval tak, že i narvaná do dvou tepláků předvedla ducha pravé závodnice. Odměnou jí byla výhra s těsným náskokem deseti vteřin. Navíc závod měl i výchovný úspěch, jelikož jsme se dohodli, že šlo o poslední závod ve stylu atletiky a od příštího roku začne Alička s mojí pomocí mapovat.
Po rozcvičení v HDR jsem si zazávodil i já. Ve vysočinském terénu byl čas 79 minut na 11,5 km výkon na hranici mých skromných možností a letos jasně nejlepší klasika. Kamča si spíš zaklusala a o pár vteřinek prohrála s Luckou Krafkovou.
V neděli následoval Dušičkový závod, který nabízel v hlavní kategorii ambiciózní přeběh. S Kamčou jsme usoudili, že necelých 30km je příliš velké riziko a dali si raději umírněnou kategorii II na 12-13km. Na ní byl velmi zajímavý postup K2-K3.
 |
| Zdání (postupu zleva) klame |
Kamča s Karlosem vyrazili střemhlav údolím s mírným zkrácením přes první ohyb (oranžová). Já jsem vystoupal svah a zvolil levou variantu (červená). Nicméně jsme začal stoupat příliš pozdě a navíc mne údolí potoka donutilo doběhnout téměř až k silnici. I tak můj čas byl prakticky na vteřinu stejný s variantou přes údolí, takže vzhledem k tomu, že jsem pomalejší, muselo jít o něco lepší variantu. Nicméně tichým vítězem se stala pravá (modrá) varianta, kterou zvolila Míša Králová a další dvě závodnice. Byla poměrně přímá, s jen mírným výběhem a rychlým klesáním ke kontrole přímo po silnici. Získaly na ní odhadem 3 minuty náskoku (!).
Oba dny provázely pěkné scenérie a až neuvěřitelné babí léto s teplotami přes 20 stupňů Celsia. (Což sem píšu jen proto, aby mi za pár let při čtení zprávičky mohly vypadnout čelisti údivem.)