Federály na vrchu Kůstrý (kousek od Sušice v předhůří Šumavy) byly závody přesně toho typu. kvůli kterým rádi a s nadšením postupuje všechno to utrpení: podmáčená podložka, kamenité svahy, nekompromisní hustníky, zkrátka lahůdka. Klasika nemohla nepřipomenout loňské Long Q, kde se Sosákovi podařilo nenominovat se do finále. Letos se ale Sosák triumfálně pomstil; i když na MS nejede, vyhrál o 4 min na Raimem a 8 min nad Osinem.
A hlavně šlo o závody, kde excelentní úseky střídaly fatální minely. Například Kamča v sobotu v D21A zaběhla za 43:44, vítězka 42:12, nicméně jen na K4 nakoupila 6:09 ztrátu. Tomu se, maminko, říká ostřílet se od vítězství. I já měl výkon z nebe i pekla zároveň: 3 postupy na jedničku s hvězdičkou (kdo čte mezičasy, pochopí), ale zároveň také 4x nad 90. místo (z 96).
Neděle mne ale namotivovala; s Hubíkem máme stejnou K1, takže skóruji 1* a Hubík dostává 32'. Na K8 jsem ještě 3., na K13 6., celou dobu šlapu úplně sám. Pak ale razím 140 místo 104, po chvilce se vracím, než jsem ale se v těch kopřivách našel, bylo to na 6 min ztráty. Ale nemám na Karlose, který po vydařeném závodě nemohl najít sběrku (4:52 místo např. mých 1:16).- jasný kandidát na zásah roku (a odmyslím si, že i tak mi celkově natrhl triko :-)).
