Petr Rezek v Hospodářských novinách 13. 3. psal o generačním předělu v české filosofii. Nelze se ubránit pocitu, že píše o fenoménu poměrně obecném, zasahujícím nejednu disciplínu:
... V zásadě všichni byli samouky, ale samoučit se začali až v době polistopadové. Výsledek je ovšem takový, jako když začnete hrát na klavír téměř ve čtyřiceti. Určitě se naučíte přehrát i obtížnější skladby, ale svět hudby, svět virtuozity je jiný. Jistěže náš čtyřicetiletý či šedesátiletý samouk bude kritizovat drezúru malých dětí, přehnanou disciplínu hudebních škol a nezdravost mezinárodní konkurence v koncertním životě. Inu, bude si počínat jako kritik disertací ve formě 'telefonních seznamů', bude raději chodit na amatérské soutěže. Základní je totiž radost ze hry a ony nelidské mety, řekne nám amatér, náležejí koncertnímu průmyslu...
Tím se kruh uzavřel. Uzavřel se neblaze, protože rozmach samouků nyní řídí novou generaci studentů... Řádně vyučení budou čekat ještě dvacet let, než generace samouků bude penzionována. Nejspíš takové čekání ony nové síly znechutí. Ti mladí, kteří studovali pod vedením 'démantů', povětšinou podávají výkony chabé - podle svých vzorů. Sebevědomí jim však nechybí. A jak by nechybělo, když doktorát lze získat za práci, která svým názvem poukazuje na dimenze práce pouze seminární?
Prosvítají tu některé 'profesionální' rysy, nepostrádající rafinovanosti. Například ten, komu nechtějí tisknout texty, si založí vlastní časopis, nejlépe dva a nejlépe v cizím jazyce. Jakmile na stáži objeví zahraničního kamaráda, vydá mu knihu v překladu. On třeba udělá totéž, nebo pošle další pozvánku. Zkrátka a dobře v říši démantů vládnou táž pravidla jako v každé jiné říši. Jenomže tato démantová je tvořena amatéry, kteří se na stará kolena začali učit psát, ba snad i myslet.
... V zásadě všichni byli samouky, ale samoučit se začali až v době polistopadové. Výsledek je ovšem takový, jako když začnete hrát na klavír téměř ve čtyřiceti. Určitě se naučíte přehrát i obtížnější skladby, ale svět hudby, svět virtuozity je jiný. Jistěže náš čtyřicetiletý či šedesátiletý samouk bude kritizovat drezúru malých dětí, přehnanou disciplínu hudebních škol a nezdravost mezinárodní konkurence v koncertním životě. Inu, bude si počínat jako kritik disertací ve formě 'telefonních seznamů', bude raději chodit na amatérské soutěže. Základní je totiž radost ze hry a ony nelidské mety, řekne nám amatér, náležejí koncertnímu průmyslu...
Tím se kruh uzavřel. Uzavřel se neblaze, protože rozmach samouků nyní řídí novou generaci studentů... Řádně vyučení budou čekat ještě dvacet let, než generace samouků bude penzionována. Nejspíš takové čekání ony nové síly znechutí. Ti mladí, kteří studovali pod vedením 'démantů', povětšinou podávají výkony chabé - podle svých vzorů. Sebevědomí jim však nechybí. A jak by nechybělo, když doktorát lze získat za práci, která svým názvem poukazuje na dimenze práce pouze seminární?
Prosvítají tu některé 'profesionální' rysy, nepostrádající rafinovanosti. Například ten, komu nechtějí tisknout texty, si založí vlastní časopis, nejlépe dva a nejlépe v cizím jazyce. Jakmile na stáži objeví zahraničního kamaráda, vydá mu knihu v překladu. On třeba udělá totéž, nebo pošle další pozvánku. Zkrátka a dobře v říši démantů vládnou táž pravidla jako v každé jiné říši. Jenomže tato démantová je tvořena amatéry, kteří se na stará kolena začali učit psát, ba snad i myslet.