sobota 23. února 2013

Dolce vita

Život je sladký.

pátek 22. února 2013

Halové MČR v atletice

ČT sport nabízí půlhodinový záznam, kde šot z 3000m začíná v čase 1:28 a z 1500m v čase 24:45.
Kamča na chvostu vedoucí skupiny

pondělí 18. února 2013

Černá díra

Černá díra je klasika Dejvického divadla, která je sice dlouho v repertoáru, ale pokaždé je trošku jiná. V lavině absurdit je prostor pro spoustu improvizací, drobností a libůstek herců. Tuhle hru si na pódiu musejí hodně užívat.

Ve zkratce jde o šílenou komedii v časoprostorové smyčce, kdy se z děje od A do Z stane děj od A - B - B - A - B - A - C... do A a devadesát minut vystačí na jedno prokreslené přepadení benzínové pumpy. Komedii napsali sami jeji účastníci a na závěr si vyměňují role, čímž představení začíná zběsilostí improvizace připomínat nejlepší díly Partičky.
Ivan Trojan a Jaroslav Plesl jsou oba výrazní
Jak píše idnes: "V divokém finále si herci své role dokonce mění a občas je i zdvojují. Vzniká tak jakési bláznivé otevřené divadelní pábení, kubistický obraz bistra a jeho návštěvníků, jehož smyslem je divadelně se bavit a hrát si."

Měli jsme navíc echt štěstí, že namísto nemocného Davida Novotného nastoupil režisér Jiří Havelka, kterého si ostatní herci náramně vychutnávali, což dodalo představení extra šťávu.

neděle 17. února 2013

9:55.33 (3000m), 4:45.84 (1500m)

První den halového MČR v atletice jsme s dětmi v rámci výletu do Stromovky drželi palce Kamče na trati 3000m. Po první kilometru ještě byla v kontaktu s vedoucí skupinou. Poté ale čelo zrychlilo a Kamče se vedoucí trio hodně vzdálilo. Třetí Petra Kuříková sice poté odpadala, ale navzdory soustředěnému Kamčinu dotahování se vzchopila do posledních metrů a pro Kamču to znamenalo 4. místo o půlvteřinu. Děti se pak všetečně ptaly - dostane mamka fakt medaili z brambory?
Takto na cílovce vypadá půlvteřina
Úspěchem je nejen zlepšení umístění z HMČR (v roce 2010 to bylo 6. místo, viz reportáž), ale hlavně zlepšení osobáku na 3km o 4 vteřiny. S dětmi jsme zvládli ještě shlédnout nemilosrdný souboj Kourek-Holuša, za nimiž doběhli ve výborných časech dvou orienťáci (Kodeda 8:34, Gazda 8:47).

Druhý den jsem si užíval komfortu online výsledků, včetně online záznamů jednotlivých pokusů v technických disciplínách a online cílových fotografií. Moc pěkné! Na start 1500m se Kamča postavila vedle gardy atletek o 10 a více let mladších. Na rozdíl od roku 2010 alespoň nebyla tou jedinou podivnou existencí, která na mistrovství republiky nemá ani tretry. Dostala slušnou lekci loktaření, ale tak i musí být s výsledným 5. místem a časem 4:45 maximálně spokojená.

PZL Roštěnka

Po dvou měsících od postapokalyptické PZL nás opět vítají říčanská humna. Opět je závodění jen na mně. Opět je sněhově a opět jdu trať B. Tentokrát ale pořádá Mrazák a na vypečeném webu je spousta lákavých informací, například loterie pro všechny závodníky (vyhrávám samozřejmě prd, resp. lísteček s nápisem PRD) a fotky z lesa. Další nevýznamný rozdíl je, že trať B má 13.5km a já jsem na absolutní běžecké nule.

Začíná se píchačem, tj. oražením deseti kontrol, kde se mi takticky docela daří. Před K1 mne dobíhá vláček, který v dohledávce takticky stopuje předběžce ve sněhu, protože trať A měla stejnou K1. Asi patnáct lidí se schází na ohybu melioračky na pasece; podle mapy to přesně sedí. Jsme ale o 25 let jinde a holt není paseka v roce 1988 jako paseka v roce 2013. Už to seběhnutí mi dle polohy přišlo podezřele brzké. Nakonce se pár lidí se vzchopí a začne hledat v hustníku, kam mi cit původně říkal, že by se mělo hledat a vida, fáborek s voskovkou se vyloupl.
To nejlepší nakonec
Schopnost aktivně se bít za svůj oddíl a svoji čest mi vydržela asi do třetiny závodu, kdy jsem zcela skapal. Zbytek byl zimní výklus v říčanském polesí kolem romantické koňské farmy, odměněný nakonec 4. místem. Mimořádně pěkná část lesa, kterou mapař před čtvrtstoletím označil za království podrostu, byla ve skutečnosti plná sympatické trávy a mechu. Tam jsem si lebedil a říkal si, že na jaře může mít místní les až skandinávské parametry.

Navzdory své antiformě jsem si opět povodil reprezentantku, i když jen díky tomu, že rezignovala na hledání první kontroly. Každá zařízlá reprezentantka se ale počítá, že Kamčo?

pondělí 11. února 2013

Ucpanej systém

S čištěním záchodových trubek mám jisté osobní zkušenosti, proto jsem s povděkem kvitoval, když se Kamče podařilo v prvních vteřinách po otevření online systému Dejvického divadlo zamluvit lístky na Ucpanej systém, alias „nejsprostší inscenaci v dějinách DD“.

Na hru lze najít skvělé recenze, které se shodují v tom, že ač autor Trainspottingu vyprodukoval smršť sprostých slov, nakonec se moc nevzdaluje slovníku každé třetí putyky na Žižkově nebo praktické každého ostravského pajzlu. Na úvod je staccato vulgarit poměrně vtipné, hlavně z úst Ivana Trojana, který byl za svoji roli nominovaný na Cenu Thálie. I zbytek ansámblu Dejvického divadla je výborný, včetně Hynka Čermáka, který hraje tak, že člověk čeká, že po představení si půjde ještě vrznout šichtu vyhazovače.

V téhle hře se čepuje, pije a dělá to dojem, že mok nějaký ten stupeň mít bude
První polovina buduje postavy a příběh plyne až seriálově lehce; diváci se baví historkami z života „antihrdinů“, není v nich ale zatím o mnoho více. Například souboj dvou filosofů na férovku o existenci Boha je jen vykradenou kopií „The Wrestling Epilogue“ z druhé série Monty Pythonů. Ivan Trojan je v pozadí, jen si čte Nietzcheho a přikládá s ním do kamen.

Miroslav Krobot má opět vynikající roli
Druhá polovina je ale o 100% lepší. Trojan v roli Pánaboha dostává prostor a má fantastické výstupy, kde připomíná svoje legendární výstupy z Jedné ruky netleská. Je to dané samozřejmě i jeho postavou, jak píše recenze „pokálený Bůh vypadá trochu jako oni - koneckonců je stvořil k obrazu svému“. V těchto místech je cítit, že přehrává ostatní.

Některé pointy přináší překvapivé efekty, třeba když Václav Neužil hodí svazek klíčů přes celou místnost, těsně mine Ivana Trojana, který se sehne, a svazek se zachytí na věšák na stěnu. Děj nebudu prozrazovat, v každém případě zaujal i biskupa Václava Malého, který se přišel podívat. Jediná chyba Dejvického je, že se malý prostor vydýchá a když se diváci snaží dostat ven k šatně, vznikne poněkud… ucpanej systém.

sobota 9. února 2013

Masopust na Holém vrchu

Masopustní průvod ze Suchdola jsme objevili náhodou a nakonec to byl zážitek na více než tři hodiny, spjatý s koblížky, klobásou, svařáčkem, hlazením oslice Zuzky, výšlapem na Holý vrch a zábavnou muzikou.
Na úvod příběh o tom, jak statečné slepičky vysvobodily Suchdol ze spáru draků
I čuníkovi se příběh líbil
Po několikerém zastavení v Suchdole, kdy si starosta musel vysloužit klíč od města a místní hospoda pohostila průvod se vyrazilo směrem Trojanův mlýn a Holý vrch. Romantiku občas zpestřil nějaký ten Airbus klesající na hlavní přistávací dráhu na Ruzyni.
Průvod od Roztok
Na Holém vrchu se spojily masopustní průvody ze Suchdol, Roztok a Únětic. Když se za horizontem objevil ten roztocký, do šířky měl 100 metrů a vypadal jak nájezd krvežíznivých husitů.
Roztocké masky byly hrozivé
I tento klátící se smrťák přišel z Roztok
Následovalo zakončení průvodu, kdy se vyměňovaly prapory, soupeřili a poté bratřili medvědi a nakonec se dělila klisnička Cilka mezi všeliké činovníky Čech, středních Čech, Prahy a okolí. Koňskou hlavu dostal nový prezident a střeva magistrát hlavního města. Pak se tančilo v kolech, která měla odhadem 500 lidí. Nadšená Alička a Mareček pak zvládli dojít zpátky přes noční les cobydup, protože se přece muselo pospíchat, aby nás nelapili suchdolští vlci.

Dartmoor

Pražská zimní liga v podání Radka Mikuláše slibovala opět něco mimořádného. Před třemi lety měla jeho Cesta do nitra země ve skanzenu Mayrau vpravdě epesní parametry. A co nás letos čekalo? 

"Před několika lety jsem viděl daleko od nás na východ a na sever tundru obklopenou řídkou tajgou, ve které byly zajímavým způsobem rozmístěné bažiny a sušší místa. Usoudil jsem, že podobný terén pro orientační běh u nás nenajdu. Ale našel jsem ho. Je to vytěžené rašeliniště ve Vašírově u Lán."

Poměrně dramatická situace zde byla před dvěma týdny, kdy sníh roztál a bažina nabrala chutných parametrů.

Jarní stav před týdnem; docela nás zajímá. jak rašeliniště vypadá v létě
Několikadenní ochlazení, noční mráz a sněhová pokrývka udělala závod nakonec o dost méně vodnatý, než se zdálo z varovných hlášení. Průběh nejexponovanějšími místy nakonec vypadal následovně:

Nejen v alpském lyžování může být brzký startovní čas výhodou
Trať nás provedla různými zákoutími. Na nich zaujaly zejména pravěké vývraty. Jak píše autor: "Zajímavostí jsou pařezy 10 000 let starých stromů, které byly těžbou odkryty. Jsou to suverénně nejstarší vývraty zakreslené na (nejen českých) OB-mapách." Orientačně to díky dobré viditelnosti bylo nakonec snazší, než se zprvu zdálo a trať na 5km se dalo zvládnout za půlhodinku.
Zážitek z Fukušimy II rozhodně stál za to a kdo nebyl, prohloupil.

pondělí 4. února 2013

8K Apeldoorn

Přívažkem zimního maratonu v holandském Apeldoornu, kterého se úspěšně zúčastnila řada Čechů, byl závod na 8 kilometrů. Zatímco o maratonu česká média napsala mnohé, o závodě na 8K není mnoho zmínek, takže rád doplním. Nebyla to úplně komorní akce; Kamča se ale vydala vstříc 1763 soupeřkám (celkově startovalo přes 3700 běžců) a doběhla na krásném 5. místě. Před ní byla i jedna soupeřka z Keni.
Srdnatý boj o éčka
Čas 29:00 na 8K potvrzuje, že kapky ordinované Kerteamem dopadají na úrodnou půdu.